Jaroslav Kmenta o své práci: Je to vlak, z něhož nejde vystoupit
Investigativní novinář píše hlavně o negativních věcech. Nestane se pak z něj pesimista?
Musí si zvyknout, že si ta šílená témata nosí s sebou i domů. Musí si od nich řádně odpočinout a vypnout, jinak by se fakt zbláznil. Když se na mě podíváte, tak se usmívám, nejsem zamračený. Nepropadám tomu tak, abych byl pesimista tělem i duší.
Investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Foto: Alexandra Zemanová
Vadí vám to české stěžování si, jak je u nás špatně? Přeci jenom tomu svou prací možná napomáháte.
Taky si občas povzdechnu, což neznamená, že bychom měli být znechucení. Jde také o to, udělat něco pro změnu. Já jako novinář zatnu zuby a tím jak poukazuji na špatnosti, dělám něco pro zlepšení zdejšího stavu. Ne kvůli slávě nebo penězům, ale protože jsme odpovědní za společnost, děti, budoucnost.
Co mohou dělat ti, kteří nejsou novináři?
Nejde se zvednout a jít křičet do ulic, ač je to asi někdy nutné. Setkávám se s lidmi, co si nejen povzdechnou, ale udělají i něco pro to, aby se levoty vymýtily. Někdy přijde člověk – takzvaný whistleblower – že viděl či zažil v práci něco, co poukazuje na korupci nebo nějaké nečestné jednání, a je ochotný se svěřit na policii nebo médiím. Výsledkem je rozvíření nějaké kauzy. Nechci, aby zde vznikl udavačský stát, ale jde o jednu z forem, kdy člověk koná, než aby jen svěsil hlavu.
Může pomoci třeba i Nadační fond proti korupci založený Karlem Janečkem?
Myslím, že situaci napomáhá. Minimálně vědomí, že miliardář bojuje s korupcí, je správné. Zvlášt´ když se snaží být transparentní. Každý rok dávají cenu whistleblowerům, což je hrozně pozitivní, protože se ještě před pěti šesti lety s nimi nic nedělalo, zatímco v Americe už měli na tyto případy speciální zákony.
Zajímá vás politika i jako občana nebo už ji máte z práce dost a chcete si od ní odpočinout?
Samozřejmě zajímá. Nejde, abych o víkendu všechno hodil za hlavu a neposlouchal zprávy. Ba naopak. Naskočil jsem holt do vlaku, ze kterého nelze vystoupit. Lidé, kteří mě znají, se mě ptají, jaký mám názor na toho či onoho politika. Což je pro mě hrozně složité.
Proč?
Jako novinář vidím za kulisy dění, což je více, než se zveřejní. Některé informace třeba nejsou úplně stoprocentně jisté, takže s nimi nemůžeme jít do novin. Vím toho tedy hodně a je pro mě pak složité posoudit nějakého politika. Takže si je třídím do kategorií většího a menšího zla.
Frustruje vás něco na českých politicích?
Vadí mi, že se nepoučí. Když poukážeme na nějakou zločinnost, tak se stane, že je politik nucený odstoupit, ale je nahrazen stejným typem člověka. Když rezignoval Stanislav Gross, tak na jeho místo nastoupil Jiří Paroubek. Pak si říkáte, zda jste udělal dobře. Nesmíte ale na svou práci rezignovat a říct si: „Jeden loupežník odešel a druhý přišel – má cenu pokračovat?“ Je to trochu sisyfovská práce.
Psal jste pro deníky MF Dnes, Super, chvíli na volné noze – lišila se nějak cesta k informacím podle média, pro které jste pracoval?
Mám zkušenost, že když jste ve větším a vlivném médiu, tak je vyšší pravděpodobnost, že se víc dozvíte. Lidé mají ve vás větší důvěru a možná k vám i více tíhnou, protože si dokáží představit tu sílu, která za vámi stojí. Něco jiného je, když jste v bulváru, menším periodiku nebo časopise. Pak je důvěryhodnost nižší. Jsem přesvědčen, že kdybych nedělal v MF Dnes, tak bych za sebou neměl tak velký počet případů a kauz, které se teď za mnou táhnou, protože by nepřipoutaly tak velkou pozornost, jako kdyby byly otištěny v médiu s nižším nákladem.
Takže když jste pracoval v bulvárním deníku Super nebo na volné noze, bylo složitější se dostat k informacím?
Přijde mi, že se podmínky příliš nelišily, ale nedá se to pořádně posoudit. Možná je to i tím, že novinařinu dělám od roku 1991 a mé jméno bylo známé, at´ jsem byl v Mladé frontě Dnes, bulváru nebo jinde. Takže ti, kteří četli noviny, věděli, kdo jsem, že nejsem nikdo nový, kdo by se teprve učil a hledal zdroje.
Do deníku Super jste šel, protože měl být politickým bulvárem, ač nakonec nebyl. Je u nás vůbec místo pro takový formát?
Tady není patrně vůle nějakého vydavatele do toho investovat. U nás je ten mediální rybník malý a mnozí podnikatelé jsou napojeni na politiky a státní úředníky, takže když v redakci nemáte svobodného ducha, tak nemůžete pracovat úplně naplno. Najednou na něco narazíte, ale ta osoba se dobře zná s vydavatelem a máte smůlu.
Proč jste přijal nabídku na festival Všemi směry?
Domnívám se, že jedna z klíčových úloh nás novinářů není jenom psát do novin, ale přenášet zkušenosti, které máme, na mladou generaci. Je potřeba, aby mladí načichli novinařinou, protože je to jeden z pilířů demokracie.
Krátce o životě Jaroslava Kmenty
- Narodil se 16. února 1969 v Nymburce.
- Prošel ČTK, Zemskými novinami, deníky Super a Impuls, časopisem Instinkt.
- Od roku 1993 do 2000 pracoval v MF Dnes, v roce 2003 se vrátil a píše zde dodnes.
- Je autorem sedmi knih a držitelem ceny Karla Havlíčka Borovského.
