Jak těžké je být novinářem? A jak se pozná pravda od lži? Odpovědi najdou studenti ve hře Fakescape
Z každého studenta se na začátku hry dočasně stane novinář a se spolužáky se rozdělí do skupin, které symbolizují jednotlivé redakce. „V týmech pak pomocí úkolů musí vypátrat prezidentského kandidáta, který šíří dezinformace,“ popisuje jedna z vývojářek hry Tereza Kráčmarová (21). O hře mluví jako o únikové, v pravém slova smyslu se ale odnikud neutíká. Studenti hrají ve svých třídách a utéci se obrazně snaží před lží.
Smyslem hry je vyhodnotit co nejrychleji texty se zavádějícími či lživými výroky kandidátů nebo odhalit manipulativní fotografie. „Otázky a úkoly jsme vymýšleli tak, aby obsáhly co nejvíce oblastí, kterých se může prezidentská kampaň dotýkat. Nevybrali jsme současnou problematiku politiky, ale zároveň jsme se snažili zakomponovat do hry obecně známé principy Ústavy a Listiny základních práv a svobod,“ popisuje Kráčmarová. Podle ní by si měli studenti po absolvování hry uvědomit, že prověřování informací by mělo být součástí jejich života.
Příprava na volby, kterých už se budou účastnit
Datum fiktivních voleb, rok 2028, podle organizátorů vychází z toho, že v tu dobu skutečně budou probíhat prezidentské volby, ale zatím je v podstatě nemožné odhadnout, kdo v nich bude kandidovat. „Chtěli jsme vymyslet takovou hru, ve které by se současní kandidáti nemohli identifikovat s fiktivními postavami,“ vysvětluje Kráčmarová.
Studenty by to pak mělo připravit na jejich skutečnou účast v budoucích volbách. „Dřív jsem nekladl takový důraz na pravdivost médií. Až po absolvování hry jsem pochopil, že je nutné informace porovnávat a konkrétně u fotografií je nutné hlídat autorství i zdroj,“ líčí své zkušenosti Jan Mitrus (17). Stejně tak i jeho spolužačka Debora Sečková (18) přiznává, že netušila, že fotografie obsahuje i jiné informace než jen samotný obraz: třeba kdo a kdy fotografii pořídil a všechny údaje ohledně jejího zpracování. „Občas může manipulovat samotná fotografie, někdy její popisek, který se neslučuje s tím, co je na fotografii,“ upřesňuje Kráčmarová.
Studenti Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické z Nové Paky u Jičína byli jedni z prvních, kteří si hru vyzkoušeli. Zdroj: archiv Terezy Kráčmarové
Podlehnout je snadné pro každého
Hra je určena primárně pro střední školy. „Jezdíme po školách, kde jim vše připravíme a odehrajeme hru s nimi. V poslední době se nám ale začaly ozývat i knihovny, spolky a základní školy,“ říká Kráčmarová. Ta doufá, že v budoucnu by to mohlo fungovat tak, že se zájemcům pošle manuál a oni si budou moct hru zahrát sami.
Hru oceňuje i jeden z učitelů gymnázia v Nové Pace Stanislav Bendl (56), který si ji se svými studenty mohl vyzkoušet. Podle něj je svou formou pro studenty přijatelnější než tradiční výuka. „Studenti si mohou na vlastní pěst vyzkoušet, jak snadno se dá něčemu podlehnout,“ popisuje Bendl. „Bylo by zajímavé dát tuto hru do sborovny a zkusit si ji zahrát. I učitelé občas podlehnou lživým informacím,“ směje se.
