Jak na reportáž? Nejdůležitější je všímat si detailů
Čím se liší reportáž od článku?
Reportáž je více subjektivní a živější. Autor by měl svým pohledem přenést čtenáře na místo události. Je to vyprávění, příběh, v podstatě kratší literární útvar. Měl by být čtivý, může se v něm objevit vtip, ale vždy se musí nějak projevit pocity novináře. Text se však musí také vhodně mísit s fakty a stejně jako v článku nesmí chybět citace primárních zdrojů. Aby nebyl suchý, je nutné si hlavně hodně všímat detailů. Většinou se píše také v přítomném čase.
A jak to vypadá v praxi?
Vždy by mělo být poznat, že novinář na místě, ze kterého reportáž píše, skutečně byl. Autor by měl čtenáři přiblížit i atmosféru a barvitě vykreslit zajímavé drobnosti. Například v reportáži z filmového festivalu nestačí napsat, jaký jste zhlédli film, ale důležité je přiblížit i to, jak na vás celá akce působí, jak to vypadá na večírcích nebo jak se chovají hvězdy v zákulisí.
Do jaké míry je vhodné, aby se v reportáži projevilo osobní hodnocení autora?
V tomhle balancuje novinář na tenké hranici. Hodnocení by se v textu mělo objevit, ale vždy takovým způsobem, aby nebyly znát sympatie či nesympatie například ke konkrétnímu člověku. Autor by se měl snažit ho popsat tak, aby si na něj čtenář udělal názor sám. Je proto velice důležité pozorně sledovat lidi i dění kolem a všímat si veškerých detailů, které chvíle nabízí. O člověku může hodně vypovědět i jeho gestikulace.
Říká se, že reportáž je jeden z nejtěžších novinářských útvarů. Vnímáte to stejně?
Podle mě je to suverénně nejtěžší útvar, ale mě osobně hodně baví. Novinář musí umět psát, mít velikou slovní zásobu, hrát si se slovy, umět sestavit text tak, aby to bylo od začátku do konce poutavé čtení. Já osobně mám rád takový mix – nejprve hodně reportáže, potom zase hodně faktů, a když už jich začíná být moc, zařadím opět reportážní prvky.
Co vás na tomto útvaru tak baví?
Baví mě psát to, co vidím na vlastní oči. Veliký zážitek pro mě byl dělat reportáže ze zimní olympiády ve Vancouveru v roce 2010. Někteří novináři dělali třeba jen rozhovory s hokejisty po zápase a podobně. Mě bavilo všímat si jednotlivých fragmentů her, například, jak se liší úsměv Američana a Kanaďana. Osobně si myslím, že reportáž je budoucností tištěných novin. Aby přežily, musí nabízet vlastní kauzy, názorové články a literární dovednosti autorů. Nikoho nebaví číst to, co se dozvěděl už den před tím na internetu.
Myslíte, že se dá napsat reportáž z každé události? Někdy může být akce tak nezajímavá, že se novinář rozhodne napsat raději článek.
Myslím, že se dá napsat reportáž i z jízdy tramvají. Samozřejmě pokud jde člověk na akci, kde se toho děje nakonec méně než očekával, je to problém. Schopnější autor by ale měl být schopný i z relativně nezajímavé události něco vymáčknout. Někdy se může například návštěva chemičky zdát nudná, pokud si ale najdu zajímavé lidi nebo věci, kterých se lze chytit, může to být nakonec třeba docela čtivá reportáž. Většinou nejde napsat reportáž třeba z tiskové konference, kde se nic neděje. To je pak vhodnější článek. Reportáž z vězení, dětského domova nebo třeba z olympiády se naopak píše úplně sama. V takových případech je zajímavé už samotné téma.
Je lepší psát v ich formě nebo ve třetí osobě?
Vždy je lepší psát ve třetí osobě. Figurovat v textu jako pozorovatel je i literárně jednodušší. Ich forma se může třeba dvakrát, třikrát v rozsáhlejším textu objevit, ale nemělo by se to přehánět, a měla by se zařazovat s citem. Přehnaná ich forma nikoho nebaví. Čtenáře nezajímá autor, ale samotný obsah.
Máte nějakou radu pro začínající novináře?
Mě třeba pomáhá dělat si v průběhu akce poznámky. Píšu si v krátkosti co vidím, osobní postřehy a nápady. Když se potom člověk dostane k počítači, je nejlepší hned vše sepsat. Je důležité, aby byly dojmy a emoce ještě čerstvé. Později se text teprve upraví a poskládá, aby byl pro čtenáře srozumitelný. Pro dobrou čtivost reportáže je také dobré střídat dlouhé věty s krátkými.
