Jak jsem viděla české hvězdy
„Vítězkou kategorie návrat roku se stává Iveta Bartošová,“ pronese generální ředitel TV Barrandov Janis Sidovský a většina přítomných si mezi sebou začíná vyměňovat nechápavé pohledy. Nedá se totiž říct, že by zpěvačka za poslední rok nějak zásadně oživila svou kariéru a její jméno je skloňováno spíše s alkoholovými radovánkami než s koncertními šnůrami. Bartošová, která má evidentně s výškou svých podpatků velký problém, nejistým krokem doslova šplhá na podium a přijímá gratulace od moderátorů večera Jitky Asterové a Jana Rosáka.
Poté, co vsedě zazpívá na playback jeden ze svých starých šlágrů, dobře si vědoma zákeřnosti vlastní obuvi, luxusní lodičky raději sundává a do zákulisí odchází vrávorajícím krokem bosa. Chování trojnásobné zlaté slavice a několikanásobné vítězky ceny TýTý však diváci na televizních obrazovkách neuvidí.
Co se skrývá pod pozlátkem
Poté, co jsou vyhlášeni i vítězové zbývajících kategorií – žena roku, muž roku a síň slávy, v nichž porota složená z redakce časopisu Rytmus života zvolila Danu Morávkovou, Václava Neckáře a Hanu Zagorovou, je pro přítomnou smetáku připraven raut v horním patře divadla.
A hurá na jídlo! Foto: Lucie Drugdová
Spousta druhů masových pokrmů, zákusků, salátů a moků alkoholických i nealkoholických čekajících na pár desítek vážených hostů, kteří rozhodně nemají v plánu riskovat fakt, že by něco s těchto delikates mohlo zbýt.
Ten, kdo by čekal uhlazené gentlemany a dámy s vybraným chováním, by je zde hledal marně. Nikde nejsou ani ty dokonalé páry se sklenkou šampaňského v ruce a úsměvem od ucha k uchu, na které se koukám každý týden v bulvárních magazínech.
Při pojídání řízku s bramborovým salátem pozoruji všechno to cpoucí se panstvo a uvědomuju si, jak v televizi a časopisech vypadá svět celebrit nějak tak víc nablýskaně a pompézně, kdežto realita působí spíše ošuntělým dojmem. Když se totiž člověk podívá na všechny ty hvězdy a hvězdičky zblízka, obleky přece jen tak dobře nepadnou, drahé šaty a boty neudělají z nevychované holky dámu a ani tuna líčidel nezakryje ztrhanou utrápenou tvář. A že se jich mezi talíři se zákusky a sklenkami bílého vína skrývá opravdu hodně.
Na cestu si tedy vezmu jednoho indiánka, opatrným krokem se soukám do taxíku a se zjištěním, že některé české celebrity mají k dobrým způsobům o hodně dál než my „smrtelníci,“ se vracím zpět ke svému obyčejnému životu bez záře reflektorů. A jak ráda.