Investigativní novináři neradi spolupracují, zaznělo na festivalu Všemi směry
Skupinky zvídavých studentů Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP) a ostatní návštěvníci zabírají místa ve velkém sále. Na židlích jsou batohy, bundy i šátky. Důvodem není nic jiného než vrchol programu – diskuse „Válka hodnot“. Vedle studentů Anny Řehákové, Vladimíra Koči a Jana Hrušovského se jí účastní i investigativní novinářka Sabina Slonková a bývalý zahraniční zpravodaj České televize Roman Bradáč.
„Investigativní novináři neradi s někým spolupracují. Nikoli z důvodu nedůvěry, ale z opatrnosti,“ zaznívá během diskuse z úst Sabiny Slonkové. Probírají se také témata jako je vliv internetu na novinářskou práci či, jak je důležité mít v této profesi pevné rodinné zázemí. Oba dva novináři se také shodují, že se z médií vytrácí osobnosti a informace se tak schovávají do metaforické mlhy.
Jak si vybrat studium
Na odpolední diskuzi „Chci bejt slyšet“ míří hudební nadšenci a frontmani začínajících kapel. Mladí muzikanti se zde dozvídají mnoho užitečných rad, jak se prosadit nejen v České republice, ale i v zahraničí. Hudebník Ondřej Pacner a ředitelka online rádia Street Culture Iva Jonášová se například shodují, že pro začínající kapely je lepší účast v soutěžích, které mají odbornou porotu. Aplikace pro hlasování se podle nich dají snadno obejít.
Největší zájem je o „Prvácký speed dating“. Studenti i uchazeči o studium na VOŠP se lektorů i samotných studentů ptají na detaily z jednotlivých zaměření. Největší nával je u stolečku marketingu a autorské žurnalistiky. Na tento workshop zavítala i Anna Žáková, která se na vysoké školy bude hlásit až za dva roky. „Snažím se tvořit do internetového hudebního magazínu. Proto jsem chtěla zjistit, jak na této škole vypadá výuka autorské a webové žurnalistiky,“ popisuje důvod své účasti.
Fotograf je pro vojáka přítěží
Světla v sále zhasínají a na scénu přichází reportážní fotografka Alžběta Jungrová, již doplňuje praporčík Armády České republiky, Pavel Stehlík. Právě ten v bloku nazvaném „Příběh válečné fotografie“ popisuje, jaký postoj mají členové armády k válečným fotografům. „Tito lidé jsou pro vojáka jako batoh,“ říká a rozesmává tak celý sál. Myslí si však, že jejich přítomnost na bojišti je velmi důležitá. Skrze fotografii lze podat svědectví i o situaci na druhém konci světa.
Alžběta Jungrová se svěřuje, že na svých misích pocítila velký střet s realitou a ztratila víru ve spravedlnost. Možná i proto se rozhodla začít dělat klidnější dokumentaristiku a do válečných zón se již nevydávat. Přiznává však, že je pro ni mačkání tlačítka na fotoaparátu formou sebevyjádření a na svou profesi tedy nezanevře.
V osm hodin večer přichází na řadu uvolněnější část programu. Návštěvníci se fotí s kostlivcem Kevinem, který je ztělesněním motta festivalu – Až na kost. Součástí afterparty je také dražba. Jen málokdo necítí nutkání zvednout ruku a přihodit nějaké peníze na knoflík Kevina Costnera, barevnou košili připomínající duo pedagogů VOŠP či na gumovou ruku, která pomáhala s přípravou festivalu. Pak už návštěvníkům nezbývá nic jiného než se jít bavit a zmítat v rytmu kapel Wild Tides a Them Darned Teenagers.
