Internet slaví narozeniny. Jak jsme se s ním sžili?
„Pamatuji si, že když jsem byla malá, trvalo načtení jedné internetové stránky třeba pět minut,“ uvedla pro Generaci20 dvaadvacetiletá studentka bohemistiky Dominika. V době, kdy mají mnozí z nás k internetu přístup 24 hodin denně prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu, to zní skoro jako vtip. Internet je takovou samozřejmostí, že řadu činností už bychom nedokázali uskutečnit bez jeho pomoci.
S příchodem internetu se pro lidi svět tak trochu zmenšil. Už není problém, když nám někdo blízký odcestuje do zahraničí, protože díky síti s ním můžeme být neustále v kontaktu. Veškeré zprávy a informace z celého světa máme k dispozici kdykoliv se nám zachce.
„Můj přítel je z Kanady, kam bych se ráda jednou odstěhovala. Ale protože ještě studuji, jediný způsob, jak můžeme být v kontaktu, je internet,“ vypráví Dominika. Denně si s přítelem píše emaily a volá přes internet. Na rozdíl od telefonického hovoru je to zcela zdarma.
Internet nám zkrátka některé životní situace značně usnadnil. Jeho prostřednictvím se také například studenti hlásí na zkoušky, zapisují si rozvrh a komunikují se svými vyučujícími. „Někdy si říkám, že bych bez internetu asi žít nemohla. Ale naši rodiče ho k dispozici neměli a také si museli nějak poradit,“ hodnotí Dominika.
Její slova potvrzuje právnička Marie Veselá z Prahy, která jako studentka internet nezažila, a přesto dostudovala právnickou fakultu. „Asi největší rozdíl mezi životem s a bez internetu vidím v dostupnosti literatury,“ řekla pro Generaci 20. Na začátku 80. let, v době, kdy studovala, tedy sháněla veškeré studijní materiály v knihovně.
Literatura jí chyběla nejen jako studentce, ale i jako vášnivé čtenářce. Zatímco dnes lze něteré knihy najít v úplném znění na internetu, dříve to možné nebylo. Situace byla také složitější kvůli tomu, že mnoho knih, které by si ráda přečetla, byly režimem zakázány.
Internet byl do tehdejší Československé republiky zaveden až v roce 1992, přesně 13. února. Internetová sít´ nejdříve propojovala vzdělávací instituce, u nás se k již existujícímu uzlu v Linci v Rakousku jako první připojilo pražské ČVUT.
Je fajn umět být offline
„Mám ve svém okolí spoustu kamarádů, kteří vůbec nečtou tisk a knihy,“ říká Dominika. Mnoho jejích přátel raději tráví čas na sociálních sítích a hraním onlin her, než aby si něco přečetli. Dá se tedy říci, že zájem o tištěná média a knihy dnes klesá. Čtením internetových zpráv, které často vznikají narychlo se lidé navíc učí pravopisné chyby.
To, že jsme neustále online má tedy i své negativní stránky. Být neustále v kontaktu je sice dobré, ale přesto bychom se měli naučit na internet tolik nespoléhat a netrávit u počítače více času, než je nezbytně nutné.