Hudební vánoční tradice: skladba Rybovka láká jednoduchostí a melodičností
Na Kampě, kde se den před Štědrým večerem každý rok inscenuje Rybovka, se už čtvrt hodiny před začátkem nedá pohnout. „Pust´te mě, já jsem houslista!“ prodírá se davem návštěvníků a sboristů poslední hudebník. Zájem o Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby je veliký – stovky lidí shlížejí z Karlova mostu nebo se s notami v rukách přidávají ke sboru. „Rybovka je tak oblíbená, protože má pestrý rytmus a obsahuje krátké motivy, které vycházejí z lidové melodiky, takže se dobře pamatují,“ vysvětluje sbormistryně Lenka Dandová (28), která Rybovku mnohokrát dirigovala i zpívala.
Pražská Kampa byla zaplněná posluchači i hudebníky už čtvrt hodiny před začátkem. Zdroj: Nikola Sedloňová
Hudební skladatel Jakub Jan Ryba napsal tuto mši pro pěvecká sóla, sbor, varhany a orchestr v roce 1796. Podle Dandové nechtěl nikoho oslnit jako jiní skladatelé vážné hudby. „Ryba odmítl pompéznost. On naopak toužil oslovit každého rozdílného věku i povolání, chtěl touto skladbou lidi před Vánoci spojit. Použil k ní navíc český text, což bylo v té době neobvyklé, psalo se především latinsky. Ta skladba je kouzelná, protože se přímo před posluchačem odehraje příběh, ve kterém vystupují postavy pastýřů i andělů,“ myslí si Dandová. Text skladby, který napsal Ryba sám, vypráví o Kristově narození, příchodu pastýřů k jesličkám a a společnému klanění se Ježíšku.
Jako pohádka
Rybova skladba je zvláštní v tom, že i přes svůj název nesplňuje textová kritéria mše. „Přestože názvy jednotlivých částí Rybovky jsou v latině, konkrétní texty pak už nejsou překladem originálního liturgického textu. Například v první části klasické mše se zpívá Kyrie eleison, v českém překladu by tedy mělo zaznít ‚pane, smiluj se‘. Nic takového v Rybovce není. Místo toho slyšíme: Hej mistře, vstaň bystře!“ říká Dandová. I díky líbeznému textu je tato Česká mše vánoční oblíbená dodnes. „Je to taková pohádka,“ myslí si sboristka Barbora Bartůňková (62).
Českou mši vánoční diriguje na Kampě každý rok sbormistr Libor Sládek. Zdroj: Nikola Sedloňová
Rybovce také k popularitě přispívá atmosféra Vánoc. Na Kampě se zdraví známí, kteří se zde před Štědrým dnem pravidelně potkávají, všude kolem voní svařák a vánoční cukroví, předávají se první dárky. „Zpívám tady Rybovku už dvanáct let. Pro mě je to tradice. Vždycky jsme odsud jezdili s rodinou rovnou za babičkou, je to takové uklidnění před tím, než vypuknou Vánoce,“ vypráví Michaela Olšovská (25). Podle Dandové je u Rybovky vánoční atmosféra to nejdůležitější. „Po hudební stránce tato mše není až takovým skvostem, i proto, že jí skladatel zamýšlel a zkomponoval tak jednoduše. Důležitý je text, který vypráví příběh,“ myslí si Dandová
Pro muzikanty ohraná
Pro hudebníky není skladba technicky příliš náročná, pro zpěváky je ale místy posazená v nepříjemné vysoké poloze. I proto už se většinou hraje o jeden tón níž oproti originálu. „V 18. století byli lidé menší než my dnes, takže měli kratší hlasivky a přirozeně výše položený hlas. Dříve třeba nebyl problém najít zpěvačku, která by zazpívala árii Královny noci z Mozartovy opery Kouzelná flétna. Dnes už je to složitější,“ vysvětluje Dandová.
Muzikanti, kteří hrají Českou mši vánoční pravidelně, ji ale kvůli její jednoduchosti v současnosti vnímají spíše jako ohranou. „Rybovky jsem se účastnila nesčetněkrát, at´ už jako dirigentka, sólistka nebo sboristka. Jeden rok jsem jich měla dokonce patnáct, a to už trochu omrzí. Samozřejmě kdybych si ji přišla jako posluchač užít jen jednou za rok, určitě by mi to tak nepřišlo. I přesto si ale Vánoce bez Rybovky neumím představit,“ říká Dandová. Bartůňková říká, že se jejich sbor snaží nabízet i jiné alternativy, třeba vánoční Pavlicovu mši. Jak ale zdůrazňuje, ve vánočním období jde lidem hlavně o Rybovku.
