Hodiny baletu nebo letectví si doma studenti nenahradí. Praxe, o kterou přišli, jim bude v budoucnu chybět
Jednou z dobrovolnic, která vypomáhá v plzeňské fakultní nemocnici, je studentka třetího ročníku Lékařské fakulty v Plzni Nikola Malátová (21). „Jsem na výpočetní tomografii (CT), kde pracujeme jak s podezřelými, tak již prokázanými pacienty nakaženými COVID-19,“ upřesňuje medička Malátová. Díky praxi poznává, jak vypadá situace v nemocnici v krizovém stavu a poprvé slouží noční směny. „Protože při škole nepracuji, noční směny si jen tak nezkusím,“ říká studentka. Tato dobrovolná praxe by se studentům medicíny měla počítat místo letní praxe a někteří vyučující budou podle Malátové uznávat dobrovolnickou činnost i v rámci zápočtů.
Létání budou dohánět v létě
Naopak pro budoucího pilota Lukáše Frossarda (19), který studuje na fakultě ČVUT prvním rokem, je praxe stěžejní. Na konci tříletého studia musí mít studenti letectví splněnou teorii a dvě stovky praktických hodin letu. Protože se neví, kdy se školy zase otevřou, je jejich situace nejistá. Pokud normu nesplní, nebudou připuštěni k závěrečným pilotním zkouškám. „Škola za nás momentálně vyjednává s Úřadem pro civilní letectví, tak uvidíme. Pokud by nám neuznali teoretické hodiny v podobě videokonferencí, museli bychom si je v budoucnu nahrazovat, aby nás pustili ke zkoušce,“ vysvětluje Frossard. Vláda i fakulta jim sice praktickou výuku, tedy letové hodiny, povolila, letecké školy se ale bojí nákazy, a proto létání samy ruší. Povolené hodiny mají jen studenti třetího ročníku, kteří by si je jinak nestihli doplnit před závěrečnými testy. „Ty hodiny fakt potřebujeme, doma si je těžko nahradíme. Proto budeme zbytek dohánět nejspíš v létě,“ dodává Frossard.
Baletní skoky v malém pokoji
Praktická výuka bude chybět i studentům uměleckých škol. Markéta Vomáčková (18), která studuje taneční konzervatoř sedmým rokem, říká, že se neobejdou bez nacvičování kroků a figur pod profesionálním dohledem v dalším studiu a u zkoušek. Partnerské tance ani scénický klasický tanec trénovat nemůže, a tak se snaží zaměřit na svoje nedostatky. Doma cvičí u baletní tyče, trénuje skoky nebo prvky na špičkách. Vše ale musí přizpůsobit malému pokojíku a jeho podmínkám. Složitější je pro ni i udržení si požadované váhy, protože nemá každý den takový zápřah. „Je to velice těžké. Myslím, že se při této situaci ukáže, kdo to myslí s tančením opravdu vážně,“ popisuje Vomáčková, která cvičí denně tři hodiny a večer jde běhat nebo posiluje s vlastní vahou. Jestli se jim budou přesouvat zkoušky, nebo nahrazovat předměty v letních měsících, ještě ale neví.
Taneční pedagogové studentům posílají videa, podle kterých mohou trénovat. Ne všichni ale mají doma potřebné vybavení, jako je baletní tyč nebo baletizol, speciální taneční podlaha. „Získat doma potřebný prostor a podmínky pro plnohodnotný trénink je většinou nemožné,“ konstatuje ředitel taneční konzervatoře Jaroslav Slavický. Ani on ještě neví, zda se budou zkoušky rušit nebo přesouvat. Podle něj je zásadní problém i to, že se bude rušit řada představení a vystoupení, které jsou nedílnou součástí umělecké výuky. „Jejich prostřednictvím získávají studenti potřebné jevištní a profesní návyky, které jsou důležité pro jejich umělecký vývoj,“ dodává Slavický. Doufá proto, že se situace brzy přežene.
Teorie nahrazuje praxi
Kromě uměleckých škol se absence praxe týká i většiny odborných učilišt´ nebo studentů tělovýchovy. Imra Béreš (22) studuje třetím rokem na katedře tělesné výchovy a sportu na Jihočeské univerzitě. I na této škole řeší výuku přes videokonference. Vedení se ale rozhodlo nahrazovat praktickou část úplně jinak. „Náhradu praxe na škole řešíme teorií. Například místo lekcí bojových sportů o nich píšeme seminárku,“ vysvětluje Béreš. Docházku pak studenti splňují psaním testů. „Budou se měnit požadavky na praktické zápočty, zatím ale nevíme jak přesně,“ podotýká ke zkouškovému. S nahrazením praxe za teorii Béreš ale nesouhlasí. Podle něj by šlo si zápočty splnit přes online videa jako tomu bývá u kvalifikací na crossfitové závody. „I přesto, že je náhrada teorií jednodušší, přicházíme takhle o většinu praxe, která byla jedním z důvodů, proč jsme na školu šli,“ dodává Béreš.
