Historii kapely zná lépe než její členové. Na fanouška Olympiku se při koncertech obrací i sám Janda
Klasickému pojetí fanouška se zřejmě Oldřich Zámostný (46) vymyká. Nespokojí se totiž s pouhým nápisem své oblíbené kapely na tričku a zpíváním si těch největších hitů. Od založení kapely Olympic je to letos 55 let. Zámostný, jako předseda fanklubu, zná však historii skupiny lépe než její vlastní členové.
Frontman Olympiku Petr Janda používá větu: „já na to mám Oldu“. Na Zámostného se totiž často obrací jako na svého poradce, protože si ohledně skupiny pamatuje veškeré informace a hlavně si je pamatuje přesně. Dokonce i na koncertech se Janda ujišt´uje, že říká správné datum nebo název alba. „Nedivím se, že si to Petr nepamatuje. Za tu dobu, kdy je ve skupině, se toho stalo hrozně moc a člověk si ani nemůže pamatovat, jestli vyšla nějaká písnička v roce 1976 nebo 1977. Jako kapelník se stará o jiné věci,“ říká Zámostný.
Tak trochu jiný nadšenec
Díky Jandovi se v roce 2007 seznámil s předsedou fanklubu i Milan Pechr (54), jeden z nynějších členů fanklubu. „Psal jsem tehdy email Jandovi, chtěl jsem vědět nějaké informace k písničkám a odepsal mi, že on si to pamatuje takhle, někdo jiný zase jinak a pokud chci opravdu vědět, jak to bylo, at´ napíšu Oldřichovi,“ vysvětluje Pechr.
To ale není všechno. Přehled mají Zámostný s Pechrem i díky důverným vztahům se členy skupiny. Několikrát je Janda pustil i do svého soukromého archivu či půjčil staré diáře, ve kterých jsou zaznamenány veškeré události týkající se skupiny. S dalšími členy fanklubu se také oba schází zhruba jednou měsíčně na pivo, kde svou oblíbenou kapelu do detailu rozebírají.
Písně v zapomnění
Zámostný i Pechr berou fanouškovství jako svůj koníček. Čas věnují třeba i pátrání po nahrávkách, o kterých je v archivech některých členů kapely zmínka, jinak jsou ale neznámé, neexistují totiž na žádných doposud vydaných albech. „Občas vypátráme, že dříve existovala nějaká nahrávka, která ale není vůbec známá. Začneme ji hledat a nakonec nám ji pošle třeba fanoušek, který si ji archivoval, když kdysi hrála v rádiu. Například píseň Jdi dál od Pavla Chrastiny a Petra Jandy. Jde o dlouhé hledání, ale za ten pocit, když něco objevíme, to stojí,“ popisuje Zámostný.
Ty nejznámější skladby od Olympiku, příkladem Jasná zpráva, Dej mi víc své lásky nebo Slzy tvý mámy, samozřejmě oba skalní fanoušci znají, za cennější ale považují raritní věci. „Vyhledáváme třeba ztracené nahrávky s bývalým členem Olympiku Miki Volkem. Z těch jsme našli zatím jen píseň Být či nebýt. O dalších skladbách jen víme, že existují. Třeba je někdo má, ale zatím jsme neměli úspěch,“ říká Pechr.
Kapela Olympic často vychází vstříc členům fanklubu, třeba když uspořádali křest své desky speciálně pro ně. S pocity ohledně této události jsou oba fanoušci za jedno: „První proběhla oficiální akce klasicky s novináři. Potom se kapela sešla s námi a křest zopakovala, což bylo naprosto úžasné gesto.“
