Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Halloween v Nebušicích po americku: Ani deset kilo bonbónů malé koledníky neuspokojí

Slavit Halloween stejně jako v USA mohli lidé i tady v Česku. Zatímco u nás je tento anglosaský svátek pojímán více jako možnost převléci se do masek a jít se bavit s přáteli. V Americe ho prožívají hlavně děti, které chodí od domu k domu a za koledu dostávají sladkosti. Takový zvyk si připomínají i obyvatelé nebušické čtvrti Malé Šárky, obydlené převážně Američany. Místní ulice se 31. října zaplnily dětmi i dospělými v maskách. Na místo jsme se vydaly nasát strašidelnou atmosféru.

Už zase nám na nohy v narvaném autobuse šlape zhruba metr vysoká mumie. Působí vcelku děsivě i přesto, že se drží za ruku mámy, která je patřičně hrdá na vlastnoručně vytvořený kostým. Umělá krev na obvazech vypadá na první pohled opravdově. Promyšlenost převleků je tradičně  zásluhou rodičů. Stejně jako v případě ostatních masek, které jsme viděly už na zastávce, kde v dlouhém zástupu čekali piráti, klauni a mrtvé princezny. Ti se nevešli do přeplněného autobusu mířícího do pražských Nebušic. Halloween, v Malé Šárce, který jako tradici zavedli američtí přistěhovalci již od založení této čtvrti roku 1998, se za poslední roky tak proslavil, že se tam sjíždí návštěvníci i z okolí. To nám potvrzuje český obyvatel Nebušic, student tamní americké školy a kamarád Alex Balgavy (17), který se pro dnešek stává naším průvodcem.

Vcházíme do čtvrti a zapomínáme, že jsme v České republice. Hned na první pohled je jasné, že život tady není levnou záležitostí. Mohutné domy s velkými okny, přes které tu a tam prosvítá světlo křišťálového lustru, jsou uspořádány v řadě bez jediného plotu. Všude kolem nás je slyšet veselý smích jak mladých, tak i těch starších.

Na místě činu

dsc_0510

Dům připomínající místo činu. Zdroj: Aneta Řezníčková

Otáčíme se za radostným křikem dvou dětí v kostýmech dýně a Batmana, které kličkují mezi dekoracemi na jedné předzahrádce. „Dávejte pozor!“ okřikuje malé výtržníky majitel domu, když děti převracejí svíčku. Ten je jedním z mála, který aktivně čeká před domem a rozdává sladkosti všem kolemjdoucím koledníkům. U ostatních domů totiž děti musí zaklepat, někteří obyvatelé mají dveře rovnou dokořán, jiní zhasnutými světly dávají najevo, že se Halloweenu odmítají účastnit. Ti ale představují jen malou část – přibližně čtvrtinu. Strašidelnou atmosféru navozuje i tajuplná hudba vycházející z některých obydlí.

Ačkoliv není vypsána žádná cena za nejlepší zahradní halloweenskou dekoraci, je ve vzduchu cítit soutěživost jednotlivých rodin. „Loni byly výzdoby propracovanější, ale letos je zas větší účast,“ říká nám náš průvodce. Tomu, že může být dekorace ještě preciznější, se však dá těžko uvěřit. Zahrada domu perfektně simuluje místo činu. Nechybí ani umělé lidské ostatky v podobě krvavých rukou a okna potřísněná krví. Víme jistě, že kdybychom byly menší, bojíme se. Hrdí majitelé se snaží překřičet nekončící zástup dětí: „Sladkosti došly!“ Na dveřích některých domů čteme cedule se stejnými slovy. Velká spotřeba bonbónů je daní za poutavé kulisy, které lákají davy koledníků. Deset kilo cukrátek, které měla rodina k dispozici, rozdala během necelých dvou hodin.

Bonbón nebo toaletní papír

Přání k šťastnému Halloweenu a anglické „trick or treat“ počeštěle „koledu nebo život“ slyšíme ze všech stran. „Koleda nebo život není úplně dobrý překlad. Znamená to spíš ,dejte nám sladkosti, nebo vám něco provedeme‘ „, vysvětluje Alex. To v praxi může znamenat třeba to, že jim toaletním papírem obmotají dům i se zahradou. To se ale příliš často nestává, Alex to prý zažil jen jednou. Pozorujeme, jak některé děti na koledu rezignují a neobtěžují se cokoli říct, pouze nastavují košíčky v podobě dýně. Bez díků pak pokračují o dům dál.

dsc_0519

Některé dekorace ve čtvrti neměly konkurenci. Zdroj: Aneta Řezníčková

Celá akce je zároveň i přehlídkou kreativních masek, mezi kterými se sotva protáhneme. Litujeme, že jsme si samy žádné kostýmy nevzaly, rozhodně bychom více zapadly. Ulice jsou opravdu přeplněné návštěvníky, přesto nikdo nikam nespěchá a panuje zde pohoda. Zatímco se protahujeme mezi skupinou upírů, vypráví nám Alex fígle, které při koledování jako malý sám používal: „Aby obyvatelé domů nepoznali, že k nim jdu už podruhé, měl jsem kromě masky kostlivce u sebe ještě prostěradlo.“ To si při opakované koledě u stejné rodiny přehodil přes hlavu. V improvizované masce ducha předstíral, že jde pro sladkost poprvé.

Aneta Řezníčková, Tereza Tancerová


Aneta Řezníčková
Aneta Řezníčková
Po maturitě na ekonomické škole jsem se rozhodla jít jiným směrem a tak teď již třetím rokem studuji autorskou žurnalistiku na Vyšší odborné škole publicistiky. V Generaci 20 působím pátým semestrem. Co se týče mých zájmů, učím se tancovat a občas si jdu zaběhat. Ve volných chvílích maluji.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.