Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost
Teatrálním spálením trenek Zeman přidal do pomyslné soupisky svých afér nový degradující bod – hned vedle sprost´áren v rozhlase či hledání neexistujícího článku novináře Ferdinanda Peroutky. Podobné chování prezidenta republiky je přinejmenším trapné a nevhodné. Společně s červenými trenkami tak shořely zřejmě i Zemanovy poslední zbytky důstojnosti.
Likvidace trenek, které zavlály na Hradě, mohla být i vtipnou událostí. Ovšem pouze tehdy, kdyby Zeman trenýrky spálil hned před třemi lety s nyní vyřčeným argumentem, že spodní prádlo do politiky nepatří. A ne až poté, co se Hrad se skupinou Ztohoven soudil a umělci dostali podmínku. Zeman vzal celou situaci za špatný konec. Na akci pálení trenýrek pozval novináře, aniž by ale oznámil, co se bude v zahradách dít. Namísto dobrého vtipu tak předvedl jen trapné a opožděné gesto.
Jaký smysl mělo spálení červených trenek nyní po téměř třech letech? Jestli chtěl prezident pouze šokovat, jak je mnohdy jeho zvykem, pak se mu záměr vydařil. Je ale otázkou, zda o takové chování vlastně někdo stojí a jestli můžou být Češi na Zemana jako na svého prezidenta ještě pyšní. Svůj úřad pojal jako otevřený útok proti všem odpůrcům Hradu, čímž však shazuje váhu prezidentského úřadu. Ono je to s činy českých hlav států vůbec těžké, jen si vzpomeňme, jak v roce 2011 svět obletělo video, na kterém bývalý prezident Václav Klaus sebral ze stolu v Chile při státní návštěvě pero a schoval jej do kapsy, aniž by se kohokoliv zeptal. Škoda že ta světová proslulost přichází jen v negativním slova smyslu.
