Fairtrade nezaručuje kvalitu, ale férovost, upozorňuje propagátor obchodu s rozvojovými zeměmi
Označení Fairtrade na výrobku znamená, že vznikl v důstojných pracovních podmínkách a byl vyroben za spravedlivou mzdu. Tu určuje mezinárodní společnost Fairtrade International, která také tuto značku uděluje.
Produkty musejí splňovat sociální, ekonomická a ekologická kritéria, která mají zaručit dobré obchodní podmínky pro farmáře. Tím musí být komunita či družstvo. Jeden farmář totiž nedokáže naplnit celý převozní kontejner. „Oproti ostatním certifikacím probíhá i neustálé ověřování, zda jsou příslušné podmínky dodržovány,“ podotýká Hynek Roubík (23). Ten se spolu s ostatními studenty České zemědělské univerzity ve škole pomáhal založit iniciativu Be Fair, která se zabývá i problematikou férového obchodu.
Při vzniku konkrétního výrobku nesmí být například využívána dětská práce a je zakázáno použití nebezpečných postřiků. Kromě minimální garantované mzdy nabízí výrobcům začlenění do programu jistotu sociálního příplatku pro komunitu, která se na pěstování podílí. O tom, jak tyto dotace družstvo použije, rozhodují jeho členové. Mohou je využít k zaplacení doktora, učitele nebo za něj postavit třeba studnu.
Z kávy vyrábí střelný prach
Oproti konvenčnímu zboží je řetězec od výrobce ke kupci kratší a okleštěný o místní překupníky. Ti často farmářům lžou, aby od nich mohli produkt vykoupit za co nejnižší cenu. „Pěstitelům tvrdí, že jejich káva je velmi nekvalitní. Přesvědčí je, že ji Evropané ani nepijí a do Evropy se vozí jen na střelný prach,“ popisuje Roubík zkušenosti kolegů, kteří pěstitele osobně navštívili. Protože farmáři nemají komu jinému své zboží prodat, přijmou i nabídnutou nízkou cenu.
Fairtrade může být jakákoli lokálně pěstovaná potravina. Populární je káva, čokoláda z Ghany nebo guatemalské banány. Certifikát může získat také rukodělné zboží, oblečení ale třeba i telefon vyrobený v souladu s „férovými” podmínkami.Schválené logo nemůže získat žádná škodlivá látka, jako je třeba tabák.
Nejedná se však o bio výrobky. Hlavní roli při posuzování, zda lze komoditu zahrnout do programu, hrají pracovní podmínky při výrobě, ne kvalita samotného produktu. Samozřejmě je zde určitá snaha o lepší kvalitu produktů oproti standardu. Cílová skupina tohoto zboží bývá náročnější než běžný spotřebitel, protože je ochotná připlatit si za výrobky splňující specifická kritéria původu.
Český trh je malý
Vyšší cena není však nezbytnou podmínkou. „V Česku jsou férové produkty drahé, protože je zde malý trh a nízká poptávka,“ říká Roubík. Většinu zboží nelze sehnat v supermarketu. Spotřebitel musí navštívit některou z několika stovek prodejen v republice. Mezi ty, kteří tento sortiment nevyhledávají patří i Tereza Hajná (27) z Prahy. „Jednou jsem si koupila základ na horkou čokoládu a výsledek mi nechutnal. Od té doby fair trade nepreferuji.“
Spotřebitelé však často naopak oceňují pestrost výběru, který Fairtrade výrobky nabízejí. Problémem však může být jejích obtížná dostupnost. Někteří také pochybují o skutečném přínostu značky pro farmáře. „Četla jsem, že někteří pěstitelé propustí zaměstnance a dřou na poli sami s rodinou, aby si mohli výplaty nechávat,“ tvrdí Kristýna Slomková (26) z Prahy.
