Dvacátníky láká volnost. S odchodem od rodičů ale přichází i zodpovědnost
Natálie Kokrhelová (21) vždycky chtěla studovat vysokou školu mimo Karlovarský kraj. Studentka hned po maturitě odešla z rodné obce Pernink na Západočeskou univerzitu v Plzni. Škola ale nebyla jediným důvodem, proč se odstěhovala od rodičů. „Chtěla jsem se naučit být samostatnější,“ popisuje.
Mladí se s odchodem na vysokou školu sice osamostatňují, ale podle socioložky Jany Klímové Chaloupkové jen částečně. „Finanční podpora ze strany rodičů je pro ně nezbytná, pokud tedy nemají stálou práci,“ zmiňuje.
Úplná nezávislost je možná
Většina vysokoškoláků chodí při studiu na různé brigády. Bez problému vyžít z těchto příjmů je pro ně ale často nereálné. „Do práce stíhám chodit minimálně. Bez peněz od rodičů bych se neobešla. Měsíčně mi platí nájem a přispívají na jídlo a jiné nezbytnosti,“ uvádí Kokrhelová.
Některé mladé ale více než škola láká úplná finanční nezávislost, a tak začínají pracovat na plný úvazek. Lucie Kalašová (20) sice po maturitě začala studovat, ale vysokoškolský život záhy vyměnila za ten pracovní. „K ukončení školy mě vedla i vidina většího výdělku,“ svěřuje se Kalašová. Po dobu studia ji rodiče plně podporovali, ale po jeho ukončení omezili finanční příspěvky na minimum. Musela se proto v některých věcech uskromnit. Nepovažuje to však za velkou obět´. „Momentálně mám v životě vše, co potřebuji, včetně prostoru na koníčky a zážitky. Jsem takhle spokojená,“ dodává Kalašová.
Odejít není jen tak
Sociologický ústav Akademie věd České republiky se ve svých výzkumech věnuje odchodu mladých z domova. „U nás v Česku se to děje kolem věku 25 let. Nejčastěji rozhoduje, jak je pro ně obtížné získat stabilní zaměstnání,“ uvádí socioložka Chaloupková, která se podobnými výzkumy zabývá. Mezi další ovlivňující faktory, kvůli kterým dvacátníkům trvá odpoutat se od svých rodičů, patří i ekonomická situace rodiny nebo rodinné vztahy.
Zásadní je také vzdálenost rodného bydliště od místa studia. „Pořád bydlím u rodičů. Máme dům ve Staré Boleslavi, což pro každodenní dojíždění do Prahy nepředstavuje žádný problém. Časem bych se odstěhovat chtěl, hlavně kvůli většímu soukromí a volnosti, ale momentálně na to nemám prostředky,“ vysvětluje student Vyšší odborné školy publicistiky Eliáš Bíca (20).
S oddálením přichází porozumění
Život v jiném městě „bez dozoru“ ale není jen o zábavě a nezávislosti. Mladí si často začnou uvědomovat věci, které pro ně bývaly samozřejmostí. „Zpočátku mě překvapilo, jak časově a energicky náročné je jen běžné udržování domácnosti,“ zmiňuje Tereza Kubíková (21), která již druhým rokem žije sama v Praze. „Brzy jsem pochopila, že když neumyju nádobí, bude na mě čekat tak dlouho, dokud ho neudělám.“
Rodičům se tak najednou ze strany jejich potomků dostává většího porozumění. „Umím si teď mnohem lépe představit, jak náročné musí být starat se o to, aby vše fungovalo tak jak má a přitom ještě budovat příjemné zázemí,“ říká Kubíková. Zmiňuje, že se od doby, co bydlí samostatně, začala svým rodičům více otevírat a jejich vztah je ještě bližší než předtím. Změny v rodinných vztazích jsou podle socioložky Chaloupkové naprosto přirozené.
