Dobrovolný hasič: Jdeme do ohně, když ostatní utíkají pryč
Letovský sbor DH. Jakub Bezděk druhý z prava Zdroj: Fotoarchiv Jakub Bezděk
Jak jste se dostal k práci dobrovolného hasiče?
Dobrovolného hasiče dělal i můj děda. Takže mne k tomu přivedl on.
A jak dlouho už se této práci věnujete?
Dobrovolného hasiče dělám prakticky už od svých 10 let, ale to sem spíš tak pomáhal s věcmi okolo, protože do zásahové jednotky se nasazuje až od 18 let. Opravdovou práci hasiče dělám tak dva roky.
Co vás na této práci lákalo?
Láká mě to, že můžu pomoct lidem, kteří to opravdu potřebují. Je v tom i trochu adrenalinu a je to práce, kterou prostě nemůže dělat úplně každý.
U čeho jste od té doby, kdy děláte dobrovolného hasiče, zasahoval?
Za dobu co jsem u hasičů, jsem zasahoval při mnoha situacích. Jako je například dopravní nehoda, požáry domů, chat a porostů a jiných objektů. Byl jsem u mnoha technických zásahů jako jsou olejové či naftové nehody na vozovkách, ale i zajištění bezpečnosti proti vosám a sršňům, spadlé stromy, nebezpečný led na střechách a pomoc při povodích. Například odstraněním ledu ze střech často předejdeme nějakému úrazu a usnadníme tím vlastně práci i třeba lékařům.
Který z těch zásahů byl nejzásadnější, nejdůležitější?
Myslím, že těch zásahů bylo opravdu tolik, že nemůžu vybrat jeden, který by byl nejzásadnější, ale určitě je důležité, aby se nikomu nic nestalo. Jednou jsme vynesli dva muže z hořícího a zakouřeného domu. Pomoc lidem při povodních, kdy to opravdu potřebovali a nebyl nikdo jiný, kdo by jim mohl tu pomoc poskytnout. Tak to jsou určitě chvíle, kdy je naše práce nejdůležitější.
Zůstaňme chvilku u těch loňských povodní. Kde jste pomáhali?
V loni jsme zasahovali v Hrádku Nad Nisou v Libereckém kraji, který byl zasažený ničivou povodní pravděpodobně nejvíce.
A jak jste se do Hrádku Nad Nisou dostali? Nabídli jste zasaženým oblastem pomoc vy, nebo jste byli přivoláni?
Byly jsme zapsáni do počítačové evidence jako jednotka, která je připravena vyjet na zasažené místo. A když bylo nejhůře, dostali jsme hlášení abychom tedy vyjeli na místo povodní. V tom Hrádku jsme se záchranářskými pracemi museli začít prakticky ihned po příjezdu. Ta situace tam byla opravdu kritická.
Nastala někdy při zásahu chvíle kdy jste měl strach?
Strach jsem nikdy neměl, ale musíte mít respekt z toho, do čeho jdete, nebo co se zrovna stalo. Byli jsme například na hořící a staré půdě a museli jsme se pohybovat tak, aby jsme nešlápli někam vedle a nepropadli se. Nebo když spadne strom na chatu v těžkém terénu, musíte řezat a přizpůsobit práci tomu, aby nevznikla další škoda a nikomu se nic nestalo.
Letovská Ifa má nádrž na tisíc litrů, což z ní činí světový unikát Zdroj: Fotoarchiv Jakub Bezděk
Zažil jste při práci i vtipné momenty?
Na zásahu moc vtipných momentů není, i když někdy nám něco vtipné přijde, ale není toho moc. Jsou chvíle, když třeba dojde k chybě v komunikaci a pustí se voda dřív, než by měla, tak pak jsou všichni mokří a může to být i sranda pokud to zrovna není při nějaké krizové situaci. Ale jinak si vtípky necháváme spíše až když jsme nějak pospolu na základně.
Neláká vás být hasičem z povolání, stát se profesionálem?
Stát se profesionálním hasičem je můj sen. Být dobrovolníkem je jen taková příprava, ta asi nezbytná průprava, a pak už je každého věc, jestli má na to posunout se dál.
Co pro to musíte člověk udělat, aby se mohl stát profesionálem?
První bod je vědět, že tuto práci opravdu chci dělat profesionálně. Potom už je to jen na mě, ale minimum je maturita. Dále musím udělat psychické a fyzické testy a další různé kurzy. Některé se dělají i u dobrovolných hasičů. Znát dýchací přístroj, motorové pily a rozbrusy, absolvovat horolezecké kurzy, potápěčské kurzy a mnoho dalšího.
Jaký je faktický rozdíl mezi prací dobrovolného a profesionálního hasiče?
Mezi tím moc velký rozdíl není. Jen, že profesionální hasiči jsou za to placení, jsou v práci 24 hodin, musí vyjet na daný zásah do tří minut ze základny a mají lepší vybavení. U dobrovolných hasičů je to tak, že to děláme pouze ze své dobré vůle. Nejsme za to placeni, jsme na základně podle toho kdy a jak máme čas. Když nás zavolají k zásahu musíme vyjet nejpozději do 10 minut. Život ale nasazujeme úplně stejně jako každý hasič.
Jak tedy získáváte peníze na vybavení pro svou práci? Pomáhá vám obec, stát, nebo platíte z vlastní kapsy?
Vybavení, které je dáno dotacemi, nám platí stát. Obec je povinna nám platit nebo proplácet materiál, pohonné hmoty a další potřebné věci. Z vlastní kapsy neplatíme skoro nic.
Jak vypadá obyčejný den dobrovolného hasiče?
Jako u normálního člověka. Dělá svou práci, věnuje se svým zálibám a všechno jako ostatní lidé. Rozdíl je, když přijde zpráva o zásahu, to se pak snažíme co nejrychleji se dostat na základnu a vyjet pomáhat tam, kde nás potřebují.
Musíte být k dispozici 24 hodin denně?
Musíme být k dispozici 24 hodin, ale nemusíme být na základně. Protože si musíme každý vydělávat na živobytí, tak by to ani jinak nešlo. Máme rozepsané služby, ale pro případ jsme i mimo službu na telefonu a přes telefon nám přijde SMS zpráva, která nás upozorní o zásahu.
Jak na vás reagují lidé? Zažil jste někdy, že by vás jako dobrovolníka nebrali vážně?
Lidé na nás reagují velmi pozitivně, většina lidí ví, že to děláme jen z dobré vůle a pomáháme těm, kteří to potřebují. Jdeme do hořícího baráku, když od něj všichni ostatní utíkají pryč. Ale samozřejmě se najdou i tací, kteří naší práci pomlouvají a neví, co to obnáší.