Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Den s absolventem VOŠP Pavlem Urbanem: Mediální základy jsem se naučil ve škole

Novinář Pavel Urban (35) absolvoval VOŠP před téměř třinácti lety. Začínal jako novinář na serveru eFotbal.cz, prošel tiskovou agenturou Mediafax a od roku 2015 pracuje jako redaktor a editor v deníku Metro. Stále je ale věrným „Vošpákem“ a na škole učí například publicistické psaní.

Je pondělí 2. prosince a Pavel Urban mě vede rovnou do redakce deníku Metro. Den pro něj začal už v deset hodin ráno první poradou. Mně ale doporučil přijít až po poledni, kdy v redakci bývá největší ruch. 

Na školu vzpomíná rád

Do další porady zbývá ještě pár minut a tak si Urban sedá za stůl a vypráví o letech ve škole. „Měl jsem hodně rád spisovatele Václava Vokolka, který měl na škole kulturní specializaci. Učily nás opravdu špičky svých oborů a hodně jsme i psali,“ vzpomíná Urban. Vypráví, jak si se spolužáky dělali legraci z toho, že večer v televizi vídali profesionály, které znali ze školy. Skoro všechny základy pro praxi, která jsou v médiích zásadní, mu prý dala právě VOŠP a za to je jí vděčný. „Třeba mediální den nebo Generaci20 jsme ale neměli,“ říká Urban, který je přesvědčený, že taková školní cvičení jsou pro budoucí práci v médiích jedině užitečná.

Porada určuje den

Je 13.02 a všichni se pomalu přesouvají do zasedací místnosti na poradu. Sedám si společně s redaktory k jednomu stolu a Urban mi podává výtisk novin, který už od rána koluje mezi lidmi v metru. „Nejdřív si projdeme, jak to vypadá,“ pobízí ostatní redaktor David Halatka a listuje v novinách. „To ucho je prostě hnusné, to se nám opravdu nepovedlo,“ komentuje záhlaví titulní strany editor Šimon Merta.

Všichni redaktoři mají šanci se k novinám vyjádřit. Dostavují se výtky jako: „titulek má přitáhnout, ne zmást,“ „tohle jsou strašně dlouhé texty, čtenář se v tom nevyzná,“ „často se opakují slova“. Urban se taky hlásí o slovo. „Tenhle text jsem ale nepsal já,“ upozorňuje na svůj podpis pod jedním z článků. Ten totiž napsala redaktorka Petra Macháčková a editor při kontrole textu zřejmě popletl autora. „No tak jí napiš omluvnou zprávu a je to,“ uzavírá incident editor Merta. 

Na řadu přichází diskuze o novinách, které vyjdou další den. Redaktoři měli editorovi poslat své nápady na témata a ty se postupně schvalují. „Vždy u článků potřebujeme znát hlavně názor protistran,“ vysvětluje editor na příkladu článku o cestující, které revizor neuznal platnou jízdenku. Protože redaktor zatím znal jen názor cestující, text by nebyl objektivní. Zhruba po půl hodině porada pomalu končí. Někomu ale přišla moc dlouhá. Redaktorovi Filipovi Jaroševskému schválili téma jako jednomu z prvních a nejspíš se začal nudit. Z titulní strany novin si vytrhl dvě díry na oči a skrze ně teď kouká na ostatní.

Drtivá část práce je za stolem

Po poradě Urban odchází zpět ke svému stolu. V počítači ve speciálním programu Hermes, ve kterém se vytváří stránky, začíná psát svou část novin. Ukazuje také, jak se dělají infoboxy nebo vkládají fotky, které jsou nedílnou součástí článků. Píše svou hlavní zprávu o smlouvě mezi Prahou a Tchaj-pejí. „Informace si můžu brát i z České tiskové kanceláře. Pak si je v tomhle programu upravím podle prostoru, který na článek mám. Něco přepíšu, něco úplně smažu,“ vysvětluje Urban. Emailovou schránku kontroluje snad každých pět minut. „Tohle je typické, mluvím s vámi sotva půl hodiny a už mi přišlo jedenáct emailů,“ kroutí hlavou Urban. Většina z nich jsou tiskové zprávy nebo pozvánky na akce, které by redaktory mohly zajímat. Schoval si třeba email o divadelním představení Louskáček, ostatní rovnou maže.Urban dopisuje ještě sloupek o charitativní aukci fotografií. Začíná také editovat texty, které napsali jiní redaktoři. Ačkoliv se redakce zdá být klidná, stačí jeden zásah do cizího textu a může z toho být i hádka. „Pavle, ty jsi mi zeditoval článek, ale teď vůbec nedává smysl. Napsal jsem ho já a chci, aby to z toho bylo poznat,“ zlobí se redaktor Jaroševský, kterému Urban v článku nahradil zájmeno „já“ za „my“, aby v textu mluvila celá redakce. „V tomhle kontextu je to ale úplně jedno,“ brání se Urban. Jaroševský ale nesouhlasí. „Tak si to dočti až do konce, stojím si za tím, abych tam mluvil jen já,“ argumentuje. Spor nakonec vyhrál Urban, jakožto editor, a v článku zůstalo zájmeno „my“.

Překvapení na konec

Venku už se dávno setmělo a v redakci se schyluje k uzávěrce. „Nejpozději do šesté večer musí být všechny články hotové, protože potom se posílají do tiskárny,“ objasňuje Urban. Už má svou práci dokončenou, ale ještě mu na jedné straně zbývá malý prostor. „Tak když už vás tady máme, zkusíte si napsat, jak se vám tu líbilo. Když to bude dobré, otiskneme to,“ oznamuje mi. Čas na nás ale tlačí. „Přijdu tak za 20 minut, jestli už to máte hotové,“ sděluje mi. Sloupek „Jak to vidím já“ schválil jak on, tak editor Merta a mně ho vytiskli na památku. „Vždycky je fajn mít alespoň kousek novin o den dřív,“ usmívá se Urban.

Sloupek po schválení vyšel v novinách v úterý 3. prosince. Zdroj: Eliška Havlíčková

Z redakce odchází krátce po šesté večer. Den hodnotí jako relativně klidný. „Takhle tiché to tu není vždycky,“ ujišťuje. Uvědomuje si, že novinařina se odvíjí od momentálního dění, a právě proto ho baví.


Eliška Havlíčková
Eliška Havlíčková
Už třetím rokem studuji na Vyšší odborné škole publicistiky a na Anglo-americké univerzitě. V redakci Generace20 působím druhým rokem. Ráda cvičím jógu, chodím na dlouhé procházky do přírody se psem, mazlím svou kočku a trávím čas s blízkými při sklence vína. Nejčastěji si ale skleničku vychutnávám u práce do školy.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.