Co všechno může při práci potkat novinářské začátečníky i profesionály
Dobře to ví i redaktorka Rakovnického deníku Šárka Hoblíková. Začátkem letošního roku připravovala reportáž ze dne otevřených dveří firmy, která se zabývá zemědělskou technikou. Hostem akce byl i legendární žokej Josef Váňa. Hoblíková má sama ke koním velice blízko, a proto byl pro ni rozhovor s takovou osobností jako splněný sen.
Problém nastal ve chvíli, kdy si redaktorka zapnula diktafon. Zjistila, že má plnou pamět´. Okamžitě vyndala z kabelky tužku a papír a začala si rozhovor zapisovat. „Pan Váňa mi vyprávěl samé zajímavé historky, ale mluvil dost rychle a já rozhovor nestačila zapisovat,“ líčila pro Generaci 20 Hoblíková. Naštěstí si její kolegyně vzpomněla, že má na svém mobilním telefonu nahrávání, a tak se rozhovor povedlo celý zaznamenat a mohl nakonec vyjít.
Podobný příběh, ale už ne s dobrým koncem, zažila také jedna nejmenovaná redaktorka. A to když musela zaskočit za kolegyni a poprvé šla fotit miminka do porodnice a údaje o nich si nahrávala na diktafon. Samotná návštěva porodnice dopadla dobře. Druhý den se však redaktorce diktafon rozbil a celé dva dny se snažila data získat zpět. Bohužel se jí to nepodařilo a některé údaje musela lovitz paměti, a tak se ji stalo, že u dvou miminek měla prohozené údaje. I tak může práce novináře dopadnout, když se až moc spoléhá na techniku.
Selhání techniky může potkat každého zdroj: Renáta Králová
Trapasy novinářů
Také studentka Vyšší odborné školy publicistiky zažila nepříjemnost při rozhovoru, který si chtěla pouze dopředu domluvit. Dotazovanému se to hodilo jenom v dané chvíli, a tak studentka musela vést rozhovor zcela nepřipravená. „Vůbec jsem nepočítala s tím, že by na mě ten člověk neměl následujících čtrnáct dní čas. Diktafon jsem měla naštěstí u sebe, ale stejně jsem improvizovala jako blázen. Každopádně jsem se z tohoto nepříjemného zážitku poučila,“ vypráví studentka VOŠP, která nechce být jmenována.
Podobná nepříjemnost se jí stala, když nepoznala osobnost, za kterou šla. „Také se mi stalo, že jsem nepoznala člověka, se kterým jsem měla dělat rozhovor a začala jsem klást otázky někomu úplně jinému,“ vypráví studentka svůj další pracovní trapas.
Stalo se to na výstavě plastik. Studentka si myslela, že člověk, který jedno z vystavovaných děl právě komentuje, je i autorem, a tak mu začala ihned klást otázky. Bohužel se ukázalo, že to byl jen autorův kamarád.
Žurnalisté pomáhají
Když jede novinář za nějakou reportáží, nikdy dopředu neví, co tam uvidí, jaké lidi potká a co všechno si bude moci vyzkoušet. Redaktorka Jana Elznicová z Rakovnického deníku jela dělat reportáž o Berounce, která se vylila z břehů a zaplavila okolí.
Když redaktorka dorazila na místo, humanitární pracovníci už byli v plném nasazení. „Jeden z nich mě poprosil, jestli bych jim nepomohla,“ vzpomíná. Ani chvilku neváhala a hned se ujala práce. „Byli nakonec rádi, že nepomáhám jen svým článkem, ale také osobně,“ říká Elznicová.