Co rozbijeme, to po sobě opravíme, tvrdí pražský parkourista
Opuštěné stavby či komplikovaně navržená veřejná prostranství patří mezi místa, kde lidé mohou narazit na takzvané traséry. Právě tak si říkají mladíci trénující parkour, při kterém je cílem dostat se z jednoho místa na druhé pouze pomocí vlastní obratnosti. „Přes léto skáčeme venku prakticky neustále. V Praze býváme nejčastěji hned vedle zastávky metra Vltavská,“ říká Tomáš Dohnal z týmu In Motion (21) z Prahy, který se této disciplíně věnuje už šest let.
Dříve cvičence prý lidé považovali za vandaly či sprejery, kteří chtějí něco rozbít. Městské prostředí ale slouží k jejich tréninku a veřejnost si to prý i díky zájmu médií o parkour nyní už většinou uvědomuje. „Mně ti kluci nevadí. Vždyt´ je jasné, že jen trénují nějaký sport. To není žádná neplecha,“ říká důchodce Petr Nechanický (67) z Prahy.
Poškozená místa renovujeme
Sportovci skáčou a běhají například přes lavičky a zdolávají výškové budovy. Někdy se proto stane, že něco poškodí. Většinou k tomu dochází na místech, kde trénují pravidelně. Skupina se tam jednou za čas sejde, aby dala vše do pořádku.
Šlápoty na posprejovaných zdech prý neřeší, ale občas někteří z nich místo uklidí a opraví poškozenou omítku nebo podobné škody. „Byli bychom sami proti sobě, kdybychom nechali prostor ve špatném stavu. Vždyt´ tam chceme skákat i v budoucnu,“ vysvětluje Pavel Cibulka (22) z Prahy, který také cvičí v týmu In Motion.
Aktivity amatérských atletů prý veřejný majeteknijak nepoškozují. „S těmi pobíhajícími skokany jsme nemuseli řešit žádné problémy na oficiální úrovni. Veškeré stížnosti skončily maximálně domluvou,“ uvádí Rudolf Rubeš z pražské městské policie. S dobrou pověstí těchto alternativních sportovců souhlasí i Martin Churavý z pražského magistrátu. „Náš úřad s parkouristy nikdy problémy neměl.“
Nešlušné lidi ignorují
Samozřejmě si na parkouristy občas někdo stěžuje. „Sice se chovají slušně, ale pořád slyším nějaké rány, jak skáčou z místa na místo. Takhle si mají trénovat někde, kde nebudou nikoho obtěžovat,“ říká Jana Dohnalová (45) z pražského sídliště Háje.
Pokud se lidé rozčilují a na skupinu začnou pokřikovat, sportovci je buď ignorují, nebo se s nimi občas pustí do sporu. „Když se k nám lidé nechovají slušně, nemusíme ani my respektovat je,“ shrnuje Dohnal. Přesto však vždy dodržují meze zákona a nevstupují na soukromé pozemky. „Víme, že na něčím dvorku nemáme co dělat,“ upozorňuje Cibulka.
Sem tam se stane, že na skokany někdo zavolá policisty. „Strážníci nám většinou řeknou, že nás respektují, ale at´ se posuneme někam jinam. Pokud někdo nahlásí, že ho naše přítomnost obtěžuje, musejí nás vykázat,“ uzavírá Dohnal s tím, že má pro tyto příkazy pochopení.
