Čistými autobusy proti Putinovi
Opřít si hlavu v autobuse a dospávat při ranní cestě do školy či do práce, je dnes trochu známka odvahy. Hlavní éra covidu je dávno pryč a pečlivé čištění každého zákoutí už není v módě. Stačí se podívat z okna. Tedy – na okna. Ta bývají po nočních jízdách špinavá a zpocená, což ale nikoho z Dopravních podniků moc nezajímá.
Na údržbu oken není čas ani chuť. Ostatně to řidič nemá ani na seznamu doporučených činností. Zdroj: Archiv autora
Časy mastných fleků a otisků nemytých hlav jsou zkrátka zpět. Není to dobrá vizitka majitele takové hlavy, ale ani Dopravních podniků. Ty ovšem odpovědnost za čistotu autobusu v době jízdy házejí na řidiče. Jak si autorovi tohoto textu postěžoval jeden z řidičů, dokonce si sami zajišťují dezinfekční prostředky. Po jízdě musí vyhodit odpadky, zkontrolovat čistotu madel a v případě zásadního pošpinění i vytřít podlahy. Na údržbu oken není čas ani chuť. Ostatně to řidič nemá ani na seznamu doporučených činností.
Špinavá okna svádějí k nepříliš vonné představivosti: vytopený autobus je příjemným místem, kde si bezdomovec může nerušeně a zdarma odfrknout. Rozvalit se a spokojeně usnout – s hlavou opřenou o sklo. Přitom první rok a půl s covidem bylo MHD pomalu čistější než taxíky. Metro, tramvaje i autobusy voněly jako čerstvě vydezinfikovaná ordinace. Skla i madla se leskla. Bejvávalo.
Po únorové invazi Ruska na Ukrajinu se zdálo, že jezdit po Praze autem, si budou moct dovolit jen milionáři. Osm měsíců od začátku války jsou ale silnice stále plné. V autě se holt neušpiníte. Jenže takhle to tomu Putinovi (sníženou spotřebou ropy) nenandáme. Začít bychom mohli třeba těmi čistými autobusy.
