Chomutovský hotel Sudety budí emoce svým názvem i vzpomínkou na zaniklé vesnice
Kvůli těžbě hnědého uhlí či budování nových vodních přehrad v severních Čechách přišly stovky tisíc lidí o své obydlí. Obce byly zbourány a jejich obyvatelé ve své většině přesunuti do panelových domů v okolních městech. Osudy těchto vesnic připomíná nově vzniklý chomutovský hotel Sudety. Po zaniklých obcích je zde pojmenováno 31 pokojů. V nich jsou k vidění například dobové fotografie, obrazy, či novinové články. Na výzdobu lze ale narazit i mimo pokoje; například v restauraci či na chodbách. Jedna z chodeb je vytapetována stránkami novin s velkou mapou, na níž můžeme vidět původní polohy již zbouraných vesnic
Výzdoba v podobě vzpomínkových obrazů. Zdroj: Tereza Pořízková
V hotelu se tak lze ubytovat například v pokoji Kopisty, Radovesice, Přísečice či Libkovice. Podle Kateřiny Halířové (32), která v hotelu pracuje jako servírka a příležitostná recepční, do hotelu lidé, kteří ze zaniklých obcí pocházeli, skutečně jezdí. „Minulý týden jsme v hotelu měli ubytované návštěvníky, kteří dříve v jedné ze zaniklých vesnic bydleli. Navštěvovali tam i školu a tady uspořádali třídní sraz,“ říká a dodává, že v pamětnících vyvolaly fotografie či obrazy hodně pozitivních vzpomínek.
Politické pozadí
Primárně na pamětníky a na ty, co se chtějí o zaniklých obcích něco dozvědět, se hotel zaměřuje. Mezi návštěvníky jsou ale i Němci, kteří toto území dříve obývali. „Pojmenování hotelu Sudety je čistě z geografického hlediska. To jsem pro jistotu zdůraznil již při jeho otevírání v červnu tohoto roku,“ konstatuje majitel Jan Kubricht (58). Podle něj ale část veřejnosti vnímá název negativně.
Může za to hlavně historie. Sudety totiž odkazují k druhé světové válce a příslušnosti k Třetí říši. Kubricht negativní reakce zaznamenal například z Facebooku, nebo od lidí ze sousedství. „Sudety bývaly pohraniční oblastí, kde převažovalo německé osídlení. Po roce 1945 byli Němci násilně odsunuti a od té doby je termín Sudety spojován s protiněmeckými náladami českého národa,“ vysvětluje Kubricht. Podle něj by se ale slovo Sudety nijak negativně brát nemělo.
Místnost s novinovými články a mapou zaniklých vesnic. Zdroj: Tereza Pořízková
Majitel hotelu Kubricht se spolu se svým přítelem a spoluzakladatelem hotelu Radimem Neuwirtem (40) rozhodli věnovat pozornost zaniklým obcím i na základě osobních zkušeností: „Vyrůstali jsme oba v Bílině a vlastně nám v mládí ani nepřipadalo divné, že občas nějaká vesnice zmizela.“ Že v úplně obyčejném kraji nežijí, si začali uvědomovat až postupem času. Oba například vzpomínají, že v podstatě všichni obyvatelé zaniklých Radovesic u Bíliny byli sestěhováni do jednoho panelového domu v sídlišti Za Chlumem.
Jednou z bývalých obyvatelek zaniklé vesnice, která byla přestěhována do panelového domu, je i Ludmila Liscová (73), jež nyní bydlí na sídlišti v Teplicích. Hotel Sudety se však navštívit nechystá. Vzpomínky na bývalý domov jsou stále bolestivé. „I po více než 25 letech mne vzpomínky vždy rozteskní, bydlela jsem jako malá v Hrdlovce u Duchcova a poté v Libkovicích. Obě tyto vesnice ale zanikly, musely ustoupit těžbě uhlí,“ vzpomíná. Paradoxem je, že v Libkovicích, které byly zbourány těsně před revolucí roku 1989, se uhlí stále netěží. Spolu s Libkovicemi zaniklo za posledních 18 let zhruba 800 dalších obcí.
