Česká tradice s čínskými výrobky. Asijský konkurent kazí obchody výrobcům pomlázek
Dokonce i něco tak ryze českého jako pomlázka může mít označení „made in China“. Výrobky z asijského proutí, nejčastěji z ratanu, zaplavily český trh přibližně před 15 lety. „Materiálově mi to připomíná klepačku na koberce. Jde o suché proutí, které je pravděpodobně splétané na strojích. Ta pomlázka bude vypadat stejně za rok i za dva, což je pro prodejce určitě výhoda. Může se dlouho skladovat,“ myslí si Jan Slanec, který vyrábí pomlázky již od roku 1995.
Starost o české pomlázky je náročnější, protože se splétají z čerstvých proutků. Musí být proto v chladném prostředí a ve stínu, aby nezačaly rašit. Před pletením se mohou namáčet. Po dokončení ale musí naopak výrobek zůstat v suchu, aby mu vlhkem nezčernaly konce.
Dovoz asijských pomlázek má negativní dopad na české výrobce. Vedle českých, německých či polských pomlázek jsou totiž ty čínské pro zákazníky cenově atraktivnější a více zdobené. „Nejdelší čínské pomlázky stojí v obchodních řetězcích maximálně třicet korun. Za českou pomlázku stejné délky ale zaplatí zákazník minimálně 40 korun. Když je vyrábíte ručně, málokdy se dostanete s cenou níž. Čína je v tomto ohledu pro nás velká konkurence,“ vysvětluje Jaroslava Louženská, která s manželem splétá a prodává pomlázky zhruba 7 let.
Poslední dobou však vnímá, že se situace na domácím trhu zlepšuje. „Když sem čínské pomlázky začaly dovážet, tak je dost lidí koupilo a nevnímali rozdíl. Nedovedu říci proč, ale myslím, že teď už hodně lidí rozlišuje, co je tradiční česká pomlázka a co ne,“ dodává Louženská. Pomlázky z Asie totiž nejsou ohebné a sloužit mohou spíše jako dekorace. „Chlapi chodí vyšupat ženské právě proto živými, mladými, krásnými, pružnými pruty, aby byla ženská celý rok pružná, svěží, zdravá,“ řekl košíkář Ladislav Mat´aš pro ČT24.
Přípravy už v lednu
Na velikonoční sezónu se výrobci začínají připravovat již začátkem ledna. Louženská s manželem objednává proutí od pěstitelů z Moravy či jižních Čech. Slanec si materiál obstarává na vlastním pozemku. „V Dobříši, kde s manželkou žijeme, máme takovou plantáž. Na ploše zhruba o půli fotbalového hřiště rostou stovky vrbiček, a to postupně sklízíme,“ říká Slanec. Pruty se poté nechávají svázané v otepích na skladě a ve stínu.
Zhruba v půli ledna už začínají obě rodiny s výrobou. Někteří zákazníci totiž poptávají pomlázky již měsíc a půl před velikonočními svátky. „Muž začíná plést od sedmi ráno a končí až večer. Já expeduji zboží a pracuji třeba až do desíti večer. Je to náročné na hlavu i na ruce. Za den upleteme zhruba 200 až 250 pomlázek,“ říká Louženská. Rodinná firma, ve které občas pomáhají i Louženské děti, tak ročně prodá zhruba na 8 tisíc pomlázek. O výrobky se zajímají především jednotlivci či firmy, které dále využijí pomlázky jako marketingový produkt nebo dárek pro zaměstnance.
Pro Slance je pletení pomlázek jen z jednou činností podnikání. Na dušičky nabízí chvoj a věnce. Živí se také jako dřevorubec, na Vánoce prodává zase stromky a jmelí. Pro Louženskou představuje velikonoční sezona start do zelinářské a ovocné sezony: „Pomlázky mají na našich ročních příjmech tak čtvrtinový podíl. Je to pro nás vykrytí období, než začneme s ovocem a zeleninou,“ dodává.
