Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Češi jsou tolerantní. Chybí jim ale národní hrdost, míní sociolog

Být Čechem neznamená pouze pít pivo a pyšnit se hokejovými úspěchy. Podle vedoucího analytika Sociologického ústavu Akademie věd ČR Martina Buchtíka (29) jsou Češi jako národ tolerantní, například vůči cizincům, ale zároveň neprůbojní a trochu poznamenaní historií. Z toho může vycházet i ztráta hrdosti na český původ.

Ve světě je Česko známé zejména díky pivu a hokeji. V čem je český národ specifický ze sociologického hlediska?
Je především velmi tolerantní. To ovšem také může znamenat, že jsou Češi lhostejní. Z jedné strany respektují jistou různost, ale zase je těžko něco zvedne ze židle. Musíme však myslet na to, že když se řekne označení Češi, myslíme tím jistý stereotyp, který nemusí platit pro každého.

Dalo by se tedy říct, že jsou Češi v určitém smyslu neprůbojní?
Je to takový náš klasický postoj. Moc věcí Čechům nevadí, když se jich přímo netýkají. Obecně nejsou příliš konzervativní, ale ani ne zrovna pokrokoví. Nekladou však aktivní odpor. Z toho možná plyne náš tolerantní postoj kupříkladu k homosexualitě.

Kde má tato povaha kořeny?
Mezi sociology se traduje, že se jedná o určitý pozůstatek z komunistické minulosti. Dříve bylo zkrátka nejjednodušší věnovat se rodině a zahrádce u chaty na Sázavě a příliš se nezabývat tím velkým světem, který je za hranicemi. V duchu této filozofie však nyní někteří rodiče vychovávají své děti.

Může s tím souviset i určitá rezignace na vlastenectví či národní hrdost? Občas je slyšet argument: Vždyť jsme jen Češi.
Je pravda, že nejsme národ, který by byl hrdý sám na sebe. Tento trend začíná již ve škole. Například Rusové nebo Američané mají výuku směřovanou mnohem více k vlastenectví. Učí se o svých významných datech a svátcích, které poté opravdu dodržují, zpívají hymnu nebo odříkávají začátek ústavy a podobně. To však v Česku tolik nefunguje.

Proč?                                                                                                        
My jsme trochu jiná kultura. Myslím, že kdyby se tohle začalo provádět u nás, nejspíše by se zvedla určitá vlna odporu, protože na takové vedení nejsme zvyklí. Někdo by to mohl vnímat například jako manipulaci. Naopak Rusům přijde tahle výchova naprosto běžná, protože jsou třeba ještě stále velmi hrdí na svou úlohu v druhé světové válce.

Může se česká národní hrdost pozvednout akcemi, jako jsou sportovní utkání?
Je to spíše mýtus. Z našeho měření vyplývá, že pýcha na češství se nejčastěji aktivuje v těch, kteří přijdou fandit na náměstí a do hospod. To jsou ovšem lidé, kteří už hrdí na svůj původ jsou. Těm, kteří nejsou, je naše potenciální vítězství jedno, a proto fandit stejně nepřijdou.

Je prospěšné v současné době vlastenectví podporovat?
Nacionální cítění má svoji světlou, ale i stinnou stranu. Plynou z něj totiž určité tendence prosazující stát na prvním místě. Dnes však možná tak malý útvar, jako je Česká republika, ani nemůže z dlouhodobého hlediska samostatně existovat bez podpory nějaké nadnárodní organizace. V tomto ohledu je lepší, že se takové myšlení nepodporuje. Fakt, že jsme v rámci Evropské unie tak tolerantní republika, je pro Česko spíše výhodou. Některé problémy se nás ovšem příliš netýkají. Nemáme zde například tolik migrantů jako Itálie nebo Velká Británie

Podle výzkumu vašeho ústavu je však zhruba polovina Čechů proti EU. V čem vidíte důvod pro tento postoj?
Nemáme úplně jasno, co tato instituce vlastně znamená. Pokud jsme se bavili o tom, že nejsme vedeni k vlastenectví, tak to samé pochopitelně platí také o výchově k evropanství. Dalším důvodem je i to, že o Evropské unii často máme spíš povrchní informace, které utvářejí naši představu.

Co tím máte namysli?
Jsou to zkrátka jednoduché věci jako přejmenované Olomoucké syrečky či pomazánkové máslo. Tyto problémy, i pomocí médií, více rezonují ve společnosti a formují určitý náhled na Evropskou unii. Jejím komplexním ideovým zásadám však obecně příliš nerozumíme. Dalo by se říct, že nás nechávají chladnými.

Může mít vliv na náš skeptický postoj vůči EU i to, že jsme byli v minulosti dlouhou dobu odkázáni na cizí správu?
Náš obecný skepticismus možná opravdu vychází z toho, že nám během historie někdo něco provedl. Ale to je jen moje domněnka. Specifický je fakt, že jsme za některé věci nemohli. Za komunismus, život v okupaci Třetí říše nebo za naše připojení k Habsburkům. Od Ruska či Německa se však lišíme v tom, že různé násilné ideje nevycházely z našeho národa a nemohli


Ondřej Vinař
Ondřej Vinař
Pro Generaci 20 nyní píšu v lifestylové rubrice. Rád poslouchám metalovou hudbu a koukám na retro filmy. Snažím se řídit heslem: Tvá řeč má být lepší než tvé mlčení.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.