Celý den stres, nakonec aplaus – a nejen za Babiše. Mediální den na VOŠP poprvé živě
Na promítacím plátně se objevuje ministr financí. „To je Babiš? Kde si půjčili ten záběr?“ ozývají se hlasy studentů. Je po desáté večer a v aule sedí studenti Vyšší odborné školy publicistiky a sledují reportáže, které audiovizuální týmy během dne natočily. Každá reportáž sklízí potlesk, ten největší si ale zasloužil rozhovor studentky s ministrem financí.
„Šli jsme na tiskovou konferenci o EET kvůli jiným respondentům a na Babiše jsme narazili úplně náhodou. Vojta Nouzák, náš pedagogický dozor, ho oslovil. Než jsem si uvědomila, s kým mluvím, bylo po rozhovoru,“ vysvětluje Monika Vosáhlová, redaktorka týmu, který pracoval na reportáži o EET v asijských obchodech a bistrech. Dodává, že u rozhovoru s Babišem očekávala více komplikací. „Neměl žádný problém s tím, že jsme studenti. Nejdřív trochu zavtipkoval a dal mi nějakou tu radu do života. Prý pokud se teď snažíme točit pozitivní témata, tak at´ si to užíváme, protože realita taková není,“ usmívá se Vosáhlová.
V deset večer vypadají studenti uvolněnější, ještě před čtrnácti hodinami tomu ale bylo jinak. Třeba když se snažili přijít na vhodný námět. Každý tým totiž musel vymyslet reportáž týkající se cizinců v Praze. „Tentokrát dáváme studentům více možností, kam se mohou vydat. V zimním semestru bylo témaVáclavské náměstí, což je kousek od školy a kantoři tak mohli studenty snadno kontrolovat a pomáhat jim. Teď, když už natáčí v terénu podruhé, mají větší zkušenosti a mohou se vydat i na konec Prahy,“ vysvětlil letošní volbu pedagog a editor Roman Bradáč.
Přeplněný Staromák
Stres, který začal již při volbě námětů, se s týmy táhl celý den. „Máme teď jeden bojový úkol: zabránit tomu, aby nám před kamerou chodili lidé a rušili nám záběr,“ říká již v zoufalství student a v tuto chvíli i kameraman Gabriel Malík na přeplněném Staroměstském náměstí. Bylo jim jasné, že si zadali téměř nereálný úkol, který nakonec nedokázali splnit. Se svým týmem se pak kameraman v nedalekém obchodě snažil natočit alespoň jiné ilustrační záběry do reportáže o specializovaných prodejnách se zahraničními potravinami.
Zatímco tento tým ještě dotáčel své záběry, jiné skupinky již seděly ve školní střižně u postprodukce. Na několika velkých televizích ve školních chodbách běžel po celou dobu odpočet. „Jak já tyhle čísla nesnáším!“ rozčiluje se Malík, když do odevzdání reportáží zbývají čtyři hodiny a šest minut. Nebyl ale jediný, koho minutový odpočet stresoval a z postprodukční místnosti se tak občas ozývají nešt´astné výkřiky a nadávky.
Velké finále
Krátící se čas působil v posledních minutách na všechny. Někdo se do poslední chvíle rval se stříhacím programem, další panikařili nad problematickým exportem hotového videa. Rychlejší studenti, kterým už se podařilo reportáž odevzdat, se spokojeným úsměvem odešli do hospody u školy – odměnit se dobrým jídlem a postěžovat si nad pivem, co se jim nedařilo. Na večerní promítání jsou však všichni zpět v aule. Po několika tvrdě odpracovaných hodinách začalo v půl desáté večer očekávané živé vysílání ze studia o patro výše. Tam před kamery usedla letošní moderátorka Barbora Černá.
Nejtěžší chvíle prožívala, když ostatní se svou prací skončili. „Jsem nervózní. V historii VOŠP poprvé pojedeme naživo. Když člověk něco zkazí, nedá se to vrátit zpátky,“ komentuje Černá. Když se ale její obličej objeví na promítacím plátně, působí moderátorka vyrovnaně a sebejistě.
