Bratři Mašínové na pohřeb Milana Paumera nedorazili. Názor na jejich útěk stále rozděluje společnost
Milan Paumer, zdroj: wikipedia
S Milanem Paumerem se v Poděbradském divadle rozloučily stovky lidí a mnozí z nich nechali vzkaz v kondolenční knize. Pohřeb byl na přání pozůstalých bez přítomnosti veřejnosti. Smutečního aktu se účastnili i politické špičky. Mezi nimi premiér Petr Nečas (ODS), ministr vnitra Radek John (VV), šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg (TOP 09) nebo ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). Někteří politici jako například Vít Bárta se pro nedostatek času omluvili.
Pozvaní politici poděkovali zesnulému Paumerovi za jeho názory a postoje. Čest mu vzdala i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová nebo premiér Petr Nečas a další. Pozvání přijal i americký velvyslanec John Ordway. Pietní akt neprovázely žádné demonstrace ani incidenty. Dva dny před pohřbem neznámá osoba vyvěsila šestadvacet plakátů s nápisem “Vrah zůstane vrahem“. Pracovníci technických služeb Města Poděbrady plakáty přelepili.
Josef Mašín: Necítím potřebu pro demonstrativní akt před veřejností
Na pohřbu chyběli Paumerovi spolubojovníci, dlouholetí kamarádí, Ctirad a Josef Mašínové. Ti v otevřeném dopise, který přečetla pozůstalým dcera Josefa Mašína Sandra. vysvětlili, proč na pohřeb nepřijedou. „Když jsme odešli, bylo našim úmyslem vrátit se do svobodného a demokratického Československa. To dnes neexistuje,“ píší Mašínové. „Rozloučení s Milanem je pro mne a pro Radka velice osobní věc. Necítím však potřebu pro demonstrativní akt před veřejností,“ dodává ve společném dopise Josef Mašín.
Šest mrtvých a několik vážně zraněných, které má skupina na svědomí během svého útěku rozděluje veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. První obětí byl člen Sboru národní bezpečnosti (SNB) Oldřich Kašík, kterého zabili při neúspěšném přepadení stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou dne 13. září 1951. Druhou obětí byl taktéž příslušník SNB, četař Jaroslav Honzátko. Mašínové dojeli 28.září 1951 v unesené sanitce na stanici v Čelákovicích, kde četaře Honzátka donutili ho vydat zbraně. Spoutaného četaře pak Ctirad Mašín zabil nožem, aby nemohl podat popis pachatelů. Skupina získala nějaké zbraně, ale nutně potřebovala i peníze. Ty Mašínovici získali 2. srpna 1952 přepadením vozu s výplatami podniku Kovolis. Během této akce Josef Mašín zabil Stanislava Rošického, který se snažil peníze bránit se zbraní v ruce. Po té, co skupina překročila hranice republiky, nechala za sebou po přestřelkách čtyři mrtvé východoněmecké policisty.
Komunisté nenechali útěk bez odezvy
Utéci za Železnou oponu nechtěli pouze bratři Mašínové a Milan Paumer. Byli s nimi ještě Zbyněk Janata a Václav Švéda. Janata se od skupiny oddělil při přestřelce na východoněmeckém území 65 km jižně od Berlína ve městě Ucro. Následujícího dne ho policie chytila a později vydala zpět do Československa. Zde ho soudili za velezradu a pokus o vraždu. Václav Švéda také při útěku neuspěl. Při obklíčení policisty a následné přestřelce u Waldova dostal zásah do pravého ramene a silně krvácel. Nikdo ze skupiny nebyl schopen mu pomoci. Potkal ho stejný osud jako Janatu. Po vynesení rozsudku v Československu byli 2.května 1955 na Pankráci popraveni. V NDR utrpěl průstřel břicha také Paumer, ale i přes vážné zranění se mu povedlo dostat se do Berlína. Za útěk synů odsoudili v Československu matka bratrů Mašínů v roce 1956 k 25 letům. Ve vězení už neopustila, zemřela na rakovinu.
„Mašínové se zbraně chopili po popravě Milady Horákové. Ta byla rodinnou přítelkyní,“ sdělil dokumentarista Martin Vadas. Nechtěli čekat, až je totalitní režim začne pronásledovat. Inspiraci odboje měli v rodině, jejich otec generálmajor Josef Mašín byl členem protinacistické skupiny Tři králové. Zároveň skupina očekávala válku mezi USA a Sovětským svazem. “Proto chtěli vstoupit do americké armády, aby mohli osvobodit vlast,“dodává Martin Vadas. Jejich příběh nepřímo zachycuje propagandistický seriál 30 případů majora Zemana, který bratry Mašíny nejmenuje, ale příběhy jsou si podobné. Nicméně se jedná pouze o propagandu. „Tato jednostranná propaganda se uhnízdila v hlavách obyvatel této země,“ míní Vadas.
Bratři Mašínové a Milan Paumer, zdroj:www.bratri-masinove.cz
Milan Paumer po útěku do západního Berlína odešel do Spojených států amerických, kde získal americké občanství. Vstoupil do armády a bojoval v Koreji. Po ukončení aktivní vojenské služby se usadil na Floridě a pracoval jako řidič taxislužby. V roce 2001 se vrátil do České republiky a mnoho svého času věnoval besedám právě o odbojové skupině.
Politicky se angažoval. Stal se členem konzervativní strany a v roce 2004 neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu. Následně roku 2008 byl v krajských volbách na kandidátce ve Středočeském kraji. Angažoval se i v besedách o radaru. Státního vyznamenání na které byl s celou skupinou navržen se za svého života nedočkal, prezident Václav Klaus vždy tento návrh zamítl. Stále tak platí, že jediným uznáním je čestná plaketa bývalého premiéra Topolánka, kterou Mašínům udělil v roce 2008.