Bláznivý obrázek v ZOO: Medvěd s banánem
Za límec ukrutně fouká, při rychlém pohledu napříč rozlehlou pastvinou není po životě ani vidu. „Dneska tu budeme asi úplně sami,“ klepe si směrem ke mně na čelo kamarád, když vylézá z auta. A má pravdu. V takovém počasí jsme v přírodní ZOO na Větrově jediní návštěvníci.
Jako studenti máme vstup za padesát korun, dospělí by si museli připlatit čtyřicet. Pak už turniketem procházíme do studené divočiny, kde na nás sice čekají tygři, lvi a jaguáři, jejich hurónský řev však dnes jistě neuslyšíme. „Budou chrápat,“ je si jistý můj doprovod.
Ještě je pořád moc zima
Měkkou cestičkou šlapeme vzhůru k prvnímu výběhu, kde se odvíjí život domácích zvířat. Na hromádce tu polehávají kozy, ovce, kachny a prasata. Když nepřítomně zírám na svini před sebou, jak se rypákem přehrabuje v blátě a hledá mravence, žížaly, nebo na co má zrovna chut´, říkám si, že jsme s kamarádem za blbce. Na ZOO je ještě přece jen zima.
O kousek dál nám to jednoznačně dává najevo znuděný lev. Zatímco samec leží na studené trávě, jeho „ženuška“ se pro mou radost alespoň na moment majestátně vztyčí na metr vysokém kameni. „Takhle má vypadat hrdý lev,“ projede mi hlavou. „Pojď dál,“ rýpne do mě však po chvilce společník. O padesát metrů dál totiž vidí hbitý pohyb, v tenhle den výjimečnou věc.
To malé surikaty, vestoje sotva třicet centimetrů vysoké, pobíhají ve svém minivýběhu. Sutí a kamením vyskládaný podklad je pro ně jako ráj. Jedna se chvíli vrtá čumákem v zemi, pak se v mžiku narovná, přehopsá nerovný terén jako prolézačky a zmizí v rouře, kudy vede cesta do tepla. „To je rychlá potvora,“ glosuje situaci kamarád, protože ho mrzí, že se za roztomilým zvířetem zaprášilo a on už zase civí do prázdné klece.
Medvědi se dali na banány
Kde se však nadlouho zastavujeme, je aréna medvědů. Jeden je zkroucený na pařezu a dává si odpoledního šlofíčka, u druhého huňáče nám ale něco nehraje. „Proč vedle něj leží slupka od banánu?“ koukáme po sobě.
Napadají nás dvě varianty: buď méďa dostal k obědu netradiční papání, kultivovaně banán obříma tlapama oloupal a decentně jej snědl, a nebo spíš nějaký bordelář z lidské říše prostě zahodil k obrovitým šelmám zbytek svačiny. Každopádně vypadá banánová slupka pohozená deset centimetrů od medvěda dost bláznivě.
Se ZOO se loučíme po necelé hodince pomalé chůze a za cvalu hřebců. O nos nám brnká nepříjemný zápach, který uniká z jejich výběhu. Až člověka napadne, jak parádně tady musí být v létě. „Nesmrdí to o nic víc,“ uklidňuje mě kamarád, že obyvatelé rodinných domků, které lemují větrovskou ZOO, nijak netrpí.
Když se pod koly auta rozběsní štěrk a my uháníme pryč, nejsme z prohlídky nadšení. Avšak jen kvůli té dotěrné zimě. „V létě je tu totiž parádně,“ ubezpečuje mě kamarád, který už větrovský ranč za příznivého počasí navštívil.
ZOO Větrovy
- autorem projektu zoologické zahrady a jejím zakladatelem je Libor Hrubý, který nejprve provozoval zoopark
- v červenci se zoopark změnil na Zoologickou zahradu Tábor – Větrovy
- dnes je největší zoologickou zahradou na jihu Čech a je zaměřena zejména na faunu amerického kontinentu, najít zde ale můžete i zástupce ostatních světadílů. Celkově tu narazíte na víc než padesátku zvířecích druhů