Bláto v botách, rybina a ruce místo prutu. V rybníku Čolek se letos lovilo už po osmnácté
„Hoši, nejančete!” promlouvá přátelsky jeden z rybářů ke kaprům a následně chytá prvního do podběráku. Ryby jsou vidět z hráze, čeří ubývající vodu a mlátí se o nohy mužů, kteří se je snaží chytit. Dav, jenž se rychle přesouvá na břeh ke kádím, nadšeně fandí těm, kteří jsou po pás v rybníku. Voda z něj odtéká pryč do potoka už od předešlého večera. Konečně nastává chvíle, kdy je pouze v lovišti, ve kterém se momentálně nacházejí rybáři a desítky kaprů. Je jedna hodina odpoledne a každoroční výlov rybníka Čolek právě začíná.
Tradičně se výlovy pořádají proto, aby rybáři pochytali ryby, které by se jinak přemnožily nebo by uhynuly. Kapři v rybníku Čolek se ale naopak snaží zachránit před ulovením, a proto několik z nich končí uvízlých v bahně okolo loviště. Toho někteří přihlížející využívají a snaží se je chytit holýma rukama. „Za tebou, chyt´ ho! To bylo o kousek! Už si ho skoro měl,” ozývá se ze břehu. Lovec konečně rybu chytá za velkého potlesku diváků.
Ostatní muži nosí malé kádě plné kaprů nebo malých ryb na břeh a přendavají je do těch velkých. Vzduch je nasáklý rybinou a všude stříká voda. Většina návštěvníků už má holiny celé od bláta, protože stojí na okraji rybníka kvůli lepšímu výhledu. V tu chvíli děti zahajují tradiční bahenní válku. Běhají kolem loviště a hází po sobě hroudy šedé hmoty. Po chvíli jsou kvůli zablácené tváři úplně k nepoznání.
Celá vřava po hodině utichá a rybáři počítají své úlovky. Z 50 ryb, které na jaře do rybníka nasadili, jich vylovili 43. Některé ryby za tu dobu uhynuly a ostatní ulovila vydra nebo jiný predátor. Muži jsou překvapeni i z velkého počtu malých bělic a okounů. „Na příští rok tam budeme muset nasadit štiku, pro kterou jsou tyhle malé ryby potravou, jelikož se nám tu přemnožily. S výsledným počtem kaprů jsem ale oproti jiným rokům spokojený. Obvykle jich totiž vylovíme kolem 30 kusů,” svěřuje se spolumajitel rybníka Lubomír Mrázek.
Domov pro raky i škeble
Okolí rybníka bylo zaplněné už tři hodiny před výlovem. Většina návštěvníků si ještě chtěla opéct vuřty nebo se jít podívat po houbách do okolních lesů. Děti mezitím loví raky, kterým pak pod hrází budují „domečky” z kamení. Ty se staví proto, aby se korýši měli kam schovat před predátory. Sbírají také škeble rybničné, které jsou známkou čisté vody. Po obvodu rybníka jich jsou vidět stovky.
U přítoku děti nejdříve vyhrabují malé rybníčky a do nich škeble vysypávají z kbelíků. Do vyhrazené kádě už se totiž nevejdou a bez vody by zahynuly. „Celý rok se na výlov moc těším. Tolik škeblí jsem tady ještě nikdy nenasbírala. Hned ze začátku jsem si ale sedla do bahna, takže jsem se musela převlékat,” říká jedenáctiletá účastnice výlovu Melita Heřmánková.
Malá ryba v kapse
Rybáři uzavírají stavidlo a rybník se začíná opět pomalu napouštět. Muži do něj vrací všechny raky a malé ryby. Tím samotný výlov končí. Poté si jdou odpočinout k ohni, jelikož jsou na nohou od brzkých ranních hodin. Suší si oblečení a oslavují úspěšný rok i velké množství úlovků a vzpomínají na předešlé výlovy. Dávají si za odměnu ohřátou polévku a připíjí si trochou alkoholu na počest dvaceti let od napuštění rybníka. Po okolí se rozléhají jejich výkřiky a smích.
Je po všem, lidé se však stále baví a nikomu se nechce domů. „Výlov jsem si moc užila, počasí nám vyšlo krásné. Nejvíc se vždy těším na to, až se všichni sejdeme. Navíc je tu každý rok velká zábava,“ říká pravidelná návštěvnice výlovu Věra Krčmářová. Někdo z návštěvníků se dokonce pokusil o vtip a strčil Krčmářové do kapsy malou bělici. Když poté sáhla do bundy a místo kapesníku vytáhla rybu, rozlehl se po okolí vyděšený jekot a k tomu několik nádavek. „Tak příští rok znovu? At´ se můžeme těšit, co zas nějaký dobrák vymyslí,“ žertovali návštěvníci na závěr výlovu.
