Anketa: Cítíte se v Praze bezpečně?
Většině slečnám nahání největší strach temná sídliště. „Nejvíce nebezpečně se cítím v opuštěnějších částech města, to panikařím nejvíce. V centru situace není tak zlá. Možná i proto, že jsem schopná poprat se s rizikovými situacemi,“ vypráví dvaadvacetiletá studentka Johana, kterou zastavujeme na Národní třídě. Pepřový sprej, který dostala od přítele, nosí pořád, i když ho naštěstí nikdy nemusela použít. „Mám ho spíš pro vlastní ujištění, že mám nějakou zbraň, která mi může pomoci. Většinou také držím v kapse klíče mezi prsty, abych se jimi mohla případně bránit. Když jdu neosvětlenou cestou nebo parkem, vždy koukám za sebe a sundávám si sluchátka, abych slyšela, kdyby za mnou někdo náhodou šel,“ popisuje Johana.
Podle oslovených studentek by mohly pomoci například workshopy, které by ženy připravily na případné krizové situace. „Třeba kurzy sebeobrany v rámci tělocviku nebo alespoň přednášky, díky kterým by si dívky uvědomily, že by si právě měly vyndat sluchátka, když jdou večer samy po ulici,“ doplňuje Johana.
Stejně to vidí i sedmnáctiletá Kateřina. „Obezřetnosti není nikdy dost a byla bych si jistější, kdybych věděla, co v dané situaci dělat. Byla bych ráda, kdyby to lidé řešili po celé zemi. Necítím se nepříjemně pouze v Praze, ale i v Klatovech, odkud pocházím,“ vysvětluje Kateřina. Také patnáctiletá Linda by ocenila nějaké diskuze, na kterých by například s psychologem mohla probrat, jaké má v danou chvíli možnosti. „Vím, že útočníci mohou reagovat odlišně, i přesto bych se cítila připravenější,“ uzavírá Linda.
Pískání po holkách není žádnou novinkou
I přesto, že se středoškolačka Linda na ulici nikdy nesetkala s fyzickým násilím, s pískáním a slovním obtěžováním je to jiné. „Každá z mých kamarádek se někdy ocitla v takové situaci,“ říká studentka a dodává, že ačkoliv se v podobných momentech chtěla bránit, vždy útoky raději přešla. „Upřímně jsem nevěděla, co dělat, tak jsem muže ignorovala. Vlastně ani nevím, kdy je třeba vhodná chvíle útočníka praštit,” přiznává.
Ohlížení se za sebe během cesty domů se stalo už samozřejmostí většiny slečen. „Když jdu sama, často sleduji, jestli za mnou někdo nejde nebo mě nesleduje. Několikrát se mi stalo, že mě oslovil nějaký muž, jestli jsem zadaná a jestli bych s ním šla někam na víno. Když se vracím domů večer, tak se snažím s někým telefonovat, nebo držím v kapse klíče,“ doplňuje dvacetiletá Aneta.
Pepřový sprej v kapse je základ
Také osmnáctiletá Eliška raději večer telefonuje nebo se snaží chodit ve světlejších uličkách. „Už víckrát se mi stalo, že po mně kluci na ulici jen tak pokřikovali,“ popisuje. Zdůrazňuje, že už si kvůli tomu dává větší pozor. Největší strach prožívá, když prochází Žižkovem nebo tmavými místy. Pro jistotu vždy nosí v levé kapse pepřový sprej. Podle ní by slečnám v jejím věku nejvíc pomohlo, kdyby se o tématu obtěžování mluvilo více.
Sedmnáctiletá Anna sice podobnou zkušenost nezažila, ale z příběhu kamarádky ji mrazí. „Vyprávěla mi, že ji jednou večer na Karlově náměstí lákal postarší muž na skleničku vína. Už podle vzhledu jí neseděl a po odmítnutí na ni dokonce začal sahat. Od té doby nechodí večer sama,” vypráví Anna. Po této události u sebe obě nosí pepřový sprej. Ze strachu ale dokonce uvažují o koupi paralyzéru, který by jim přinesl větší jistotu.
