KOMENTÁŘ: Amnestie opět probudila typické „čecháčkovství“
To zapříčinily poslední dvě minuty letošního novoročního prezidentského projevu Václava Klause. Ten využil svého práva, jež mu jako hlavě státu svěřuje Ústava ČR a k 20. výročí vzniku samostatné České republiky vyhlásil dílčí amestii.
Jak se zdá, jeho rozhodnutí potěšilo pouze ty, kterých se přímo týká. A to buď amnestované, jejich příbuzné či ty, od jejichž stíhání bude upuštěno. Podstatná část Čechů je však pobouřena, znechucena a na Klause nadává, jak může. Hromadí se podpisy na petici, vznikají nové vtipy i básničky s amnestijní tematikou.
Za celých deset let, co je Klaus českým prezidentem ještě amnestii nevyhlásil. A byl za to také kritizován. Jak říká známé přísloví „Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.“ Nikdy nelze uspokojit všechny. Ale zdá se mi, že vlna nevole, jež se proti Klausovi zvedla, je nepatřičná.
Lidé ani neznají přesné znění amestie. I tak ji kritizují, protože někde slyšeli, jaké to je zlo, jak Klaus pustil na svobodu tisíce násilníků, zlodějíčků, tunelářů a podvodníků. Ale vzhledem k tomu, jak malá politická angažovanost v ČR panuje si troufám tvrdit, že jen málo z nás články amestie opravdu četlo.Vlastně se ani nedivím. Lidé jsou už politikou unaveni a jsou z ní znechuceni. To je nejspíš důvod, proč se o politické dění raději ani nezajímají.
Ale na druhou stranu je rozhodně špatné jen tak převzít něčí názor, vzít ho za svůj a bez přemýšlení tupě papouškovat to, co někdo jiný, třeba také bez vlastního názoru říkal. Kritizovat něco a ani pořádně nevědět proč je typický příklad „čecháčkovství“ — prostě nadávat na všechno a pořád. Takže proč by kauza amnestie měla být výjimkou.