80 let po vpádu nacistů do Česka rozhlas oživil události osudného dne
Člověk by očekával, že když se jedná o rekonstrukci invaze, bude akce ozvláštněna vojenskou technikou a vojáky nebo policií v dobových uniformách. Tentokrát šlo ale na hlavním nádraží v Praze o něco jiného: prožít tento den pokud možno stejně, jako posluchači rozhlasu před 80 lety, nevěřícně, překvapeně a s obavami. Dvě desítky lidí, kteří přenosu ve čtyři hodiny ráno naslouchali přímo na místě, skutečně vypadaly značně vyděšeně. Pár se jich ošívalo a nevěřícně kroutili hlavou, když slyšeli opakované hlášení, které tehdejší československý prezident Emil Hácha nadiktoval jednomu z plukovníků generálního štábu ještě z Berlína. „Dne 15. března 1939 o šesté hodině ranní začne Německé vojsko obsazovat země Čechy a Moravu. Proto nařizuji, aby veškeré vojenské posádky složily v klidu zbraně, aby okupace Čech a Moravy mohla být hladce provedena, bez jakéhokoli incidentu.“
Okupace dala Němcům úplnou kontrolu
Důvodů, proč se rekonstrukce okupace koná právě na hlavním nádraží v Praze, je několik. „Před 80 lety sem přijížděly vlaky s nacistickou vojenskou technikou. A ze stejného místa poslal Nicholas Winton 669 převážně židovských dětí vlakem do Spojeného království, aby se vyhnuly nacistům a transportům do koncentračních táborů,“ vysvětluje moderátor Martin Veselovský přihlížejícím. Během speciálního vysílání se totiž vzpomíná nejen na samotný den okupace, ale i na všechno, co s sebou přineslo zřízení Protektorátu a druhá světová válka.
Jiřině Fořtové (94) bylo v době nacistické okupace pouhých 14 let. „Krátce po vyhlášení Protektorátu mě poprvé vzali rodiče na takovou odpolední slavnost do sokolovny a pro mě přišel německý voják. A já jsem řekla: ‚Já nepůjdu.‘ A otec řekl: ‚To musíš, nebo nás zavřou.‘ Tak jsem to odtancovala, ale šli jsme pak radši hned domů,“ vzpomíná do éteru. A minulost si velmi dobře pamatuje i profesor Tomáš Radil (89), který přežil koncentrační tábor v Osvětimi. „Po okupaci získali Němci úplnou kontrolu. Měli potom prostor a moc na to, zorganizovat transporty za cestou na smrt, a já jí naštěstí přežil,“ říká do mikrofonu hlasem, ve kterém je stále cítit smutek.
Neznalí turisté a fanoušci
Okolo půl páté ráno kolem studia prochází i skupina mužů v červenobílých šálách, kterými krouží nad hlavami. Evidentně mají radost. „Fotbaloví fanoušci se neradují z demokracie, kterou tu dnes máme, ale z vítězství Slavie nad Sevillou,“ glosuje situaci moderátor Martin Veselovský. Čím více je hodin, tím více lidí se u studia zastavuje, většina z nich jsou cestující, kteří si poslechem krátí své čekání. „Cestujeme do Vídně a toto nás mírně vystrašilo. Vůbec jsem netušila, že se vám tu kdysi něco takového stalo,“ říká soucitně britská turistka Sarah (23).
