Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

„Cestu hledá každý, obzvlášť ti mladí,“ říká školní kaplan Karel Soukal

Na rozhovor s kaplanem Vyšší odborné školy publicistiky Karlem Soukalem jsem šel plný otázek. Při svíčce a čaji jsme rozebírali smysl existence a debatovali nad tím, co může víra nabídnout mladým lidem.

Jak jste se stal duchovním?
Na to s mě ptají i moji příbuzní. Nechápou, jak je to možné, protože u nás v rodině je ta tradice slabá. U mě to hodně souvisí s místem, kde jsem vyrůstal. Pocházím z Krkonoš, z Vrchlabí. Od malička jsem byl veden k disciplíně a k lásce k přírodě. To považuji za přirozený základ toho stát se duchovním.

Takže vás k víře přivedla příroda?
Ano, hlavně ta. Hodně jsem sportoval, běhal a jezdil na lyžích. Vždy při venkovním běžeckém závodě mě napadaly otázky typu: Proč vlastně běžím? Jaký to má smysl? Proč jsem? No a víra mi na ně pomáhá hledat odpovědi.

Jste duchovním řecko-katolického i římsko-katolického vyznání. Jak je to možné?
Tato dvě ustanovení si neodporují. Spadají totiž pod papeže a pod Řím. Já sem začínal jako římský katolík. Časem mě začalo oslovovat i východní pojetí, a tak sem se mu začal věnovat.

Jsou v těchto obřadech nějaké zásadní rozdíly?
Především jiná liturgická tradice. Mše východního obřadu vypadá trochu jinak, kněz slouží mši zády k lidu a za ikonostasem. Dalším rozdílem je například otázka viny. V římsko-katolickém pojetí když věřící provede něco špatného, tak je vinen tím skutkem jako takovým. V pojetí řecko-katolickém o jeho vině rozhoduje biskup.

A jak je to s celibátem?
Ten je v řecko-katolické odnoži církve dobrovolný. Člověk se může oženit, ale jen před vyšším vysvěcením, třeba jako diakon, nebo kněz. Už jako ženatý potom může procházet dalšími obřady vyššího svěcení. Samozřejmě si může pořídit i děti.

Ale v každém se víra takovým způsobem neprobudí. Mladé lidi třeba tyto otázky ani nenapadnou. Daří se vám oslovovat i ty kolem dvacítky?
Ano, ale někdy mě šokuje jejich neznalost základních věcí spojených s církví. Že třeba nevědí, jaký je rozdíl mezi katolíkem a protestantem, to bych ještě pochopil. Ale že neznají základní svaté, jako Ježíše a Pannu Marii, to mě zaráží. Často se mě u určitých vyobrazení ptají, kdo že to tam je.

Jak k takovému člověku přistupujete?
Já mladé lidi oslovuji prostřednictvím základních filosofických otázek. Kdo jsem? Proč jsem? Základní otázka bytí a nebytí. Na těchto existenčních tématech to stavím. Podle mě každý hledá pravdu. Záleží ale na tom, jestli je ochoten se otevřít nějaké nové cestě a změně.

Používáte nějakou konkrétní metodu?
Ptám se jich třeba na vesmír. Jak si myslí, že vznikl. Nebo položím otázku, co si myslí, že bylo před Velkým třeskem? Dneska jsou různá témata hodně promíchaná. Občas narážím na mladé lidi, co sice nejsou vzděláni církevně, ale jejich znalosti mě překvapí.

A jaké jsou jejich reakce?
Podle mě každý člověk, hlavně ten mladý, hledá cestu. Otázkou je, jestli se dokáže té cestě otevřít. To už je na něm. Když pochopí a chce nějakým způsobem řešit svou existenci, tak je reakce spíš kladná. Hodně to komplikuje současný nedostatek morálky a upadající hodnoty.

Jakou společenskou hodnotu považujete za pokřivenou?
Dnes lidé nejsou schopni respektovat pravidla. A to souvisí se vším, se životem i se smrtí. Zdá se mi, jako bychom se nechtěli zabývat tím vertikálním, třeba posmrtným životem. A to je chyba. Řešit podobné otázky je podle mě zásadní proto, aby byl náš život plnohodnotný.

Proč podle vás takové otázky společnost neřeší?
Může za to nedostatek morálních vzorů. Pokud má člověk kolem sebe osobnosti, ke kterým vzhlíží, tak má sám chuť a touhu se jim přiblížit. Chce na sobě pracovat a být jako oni.

Ten nedostatek myslíte všeobecně, anebo u nás v Česku?
V Česku především. U nás je totiž společnost strašně rozpolcená, a to do určité míry nosíme všichni v sobě. Už jenom myšlenka oddělení církve od státu je podle mě zhoubná. Není to totiž přirozené.

Souvisí podle vás přístup české společnosti k náboženským otázkám s historií církve?
Určitě. Lidé mají totiž takovou tendenci dobře si zapamatovat jenom to špatné. Na to dobré si většinou nikdo ani nevzpomene. Všeobecně je taková tendence brát dobré skutky jako samozřejmé.

Jako školní kaplan jste často obklopen mladými lidmi, jejichž milostné vztahy netrvají moc dlouho a kteří získávají své první sexuální zkušenosti. Jaký je váš názor na antikoncepci?
Já to vnímám jako hlubší etickou otázku. Nejde ani tak o to zabránit početí, ale zabránit egoismu a sobectví, jež ve společnosti nabírají na obrátkách. Samozřejmě existují extrémní případy. Například při vážných zdravotních komplikacích bych byl pro antikoncepci.

Za etický konflikt bychom mohli považovat i střet církevního a „světského“ práva. Co si myslíte o porušení zpovědního tajemství, kdyby to zachránilo život?
Zpovědní tajemství bych rozhodně neporušil. Je to ale trochu složitější. Zpověď— to není jen vyslovení hříchů. Pokud člověk nepřijde do kostela s upřímnou chutí převzít odpovědnost za svoje činy, tak nemůže vzniknout svátostná realita, ani svátostné smíření a  žádné zpovědní tajemství nevzniká. Tím pádem já bych mohl prozradit informaci, která například ten život zachrání.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.