Archiv autora: Tereza Potocká

Spaní na slámě nad kravínem, sprchování se ve studené vodě a povinnost nasbírat dva věrtely chmelových šištic denně, aby si vydělali na jídlo. Tak nějak vypadala klasická chmelová brigáda v dobách československého socialismu.

„Je tady Avon!“ Mnoho z nás zná tuto hlášku z amerického Filmu Střihoruký Edward. Kosmetické poradkyni Peggy její práce moc peněz nevynáší a tak se snaží kdekomu kdeco vnutit. O tom, že se prací pro nejrůznější kosmetické firmy — prodejem krémů, make-upů a voňavek — dají vydělat i statisíce měsíčně jsem si povídala s kosmetickou poradkyní Evou Liptákovou (23).

Správný sklon psaní, jednotlivá písmenka musí hezky sedět na řádcích a hlavně musí být pěkně spojena. Jedno slovo se rovná jednomu tahu perem. Tak nás v první třídě učili psát. Po několika letech ve školní lavici si každý z nás písmo zjednodušil a píše tak, jak mu to vyhovuje. I proto vzniklo nové písmo Comenia Script.

Slavnostní procesí, ohňostroje, tance, stovky lodí a modré trojúhelníkové šátky. To vše neodmyslitelně patří k posledním deseti dnům v katalánském městě Lloret de Mar. V tu dobu se tam totiž konají nejdůležitější slavnosti města — Fiesta de Santa Cristina.

„Zlý Brusel už nám zase něco nakazuje.“ To je jedna z nečastějších vět, kterou používají někteří Češi v okamžiku, kdy se jim nelíbí nové nařízení vzniklé na půdě Evropské Unie (EU). Jiní naopak centrální řízení Evropy vítají a další, těch je nejvíce, jsou k evropskému dění lhostejní. Právě o převažujícím nezájmu Čechů o EU jsem si povídala s europoslancem za ODS Janem Zahradilem (50).

Učitelé mají zakázaný vstup do škol. Ačkoli to zní absurdně, v Dánsku to tak vypadá. Tamní učitelské odbory Lærernes Centralorganisation nesouhlasily s novým vzdělávacím plánem, které vymyslelo dánské ministerstvo školství ve spolupráci s ministerstvem financí. A městské úřady, které jsou zřizovately základních škol, rozhodly, že učitelé po Velikonocích nesmí nastoupit zpět do práce.

Užít si biatlonový závod jen jako fanoušek. I to by chtěl zažít čtyřicetiletý Jiří Rejman, komentátor tohoto sportu na České televizi. Šampionát v biatlonu v Novém Městě na Moravě skončil před měsícem. Atmosféra, která ve Vysočina aréně panovala však pořád doznívá. Své o tom ví i Rejman, s nímž jsem si o tomto tématu povídala.

Osmdesát devět hodin. Jen tolik času měli na odpočinek hráči dvou španělských fotbalových gigantů — Realu Madrid a Barcelony. Běh čtyřech dnů spolu tyto dva celky totiž odehrály dva zápasy. Ten první v rámci semifinále Španělského královského poháru a druhý ligový. V obou zápasech viditelně dominovali hráči Bílého baletu, jak se přezdívá fotbalistům z hlavního města.

Pach krve a potu, dusot kopyt, těžké oddychování býka a pokřiky „toro”, „olé” či „mira”. Napětí by se dalo krájet, čeká se na to, kdo vyhraje — zvíře nebo člověk, který proti němu stojí. Oba nasazují svůj život. Pro matadora je to však práce, kterou si vybral. Pro býka je to osud.

Holka pro všechno. Řídi auto, masíruje, vykonává fyzioterapeutické i menší lékařské zákroky, třeba píchání injekcí. Poskakuje při trénicích na trati jako kameraman, při závodech je strážcem baitlonových zbraní na startu. A několik dalších pracovních zařazení skrývá ono tajemné slovní spojení — masér ženského národního týmu biatlonu.