Archiv autora: Matěj Vybíral

ÚVAHA: Adventní období je často spojené se stresem ze zběsilého shánění vánočních dárků. „Máš už je všechny nakoupené?“ zní v takřka každé konverzaci už od první adventní neděle. Nákupní centra nás od listopadu krmí vánočními slevami, kterým většina konzumní společnosti nedokáže a ani nezkouší odolat. Shánět klidně deset dárků nám v dnešní době připadá úplně normální. Zapomínáme však na to, že nejdůležitější je čas strávený s lidmi, pro které je kupujeme.

V pět hodin odpoledne je u zimního stadionu hokejové Plzně už tma. Do začátku zápasu zbývá třicet minut, atmosféra tomu ale vůbec neodpovídá. U stánků nestojí davy lidí, kteří tu jinak obvykle popíjí pivo a klábosí s kamarády. Před halou se scházejí jen novináři, kteří spolu pod rouškami prohodí pár slov. Už před vstupem do arény je jasné, že ani tohle utkání nebude jako dřív: bez fanoušků podporujících svůj oblíbený tým do posledního dechu to prostě není ono.

V žilách jí místo krve koluje pivo, ve kterém se opravdu vyzná. Alžběta Vlčková (27) si v roce 2016 otevřela se starším bratrem Adamem (30) pivní bistro s názvem Pivstro. Plzeňský podnik si našel oblibu u zákazníků, kteří ho během pandemie koronaviru podporují pravidelnými objednávkami přes okýnko a rozvoz. Přesto Vlčkové klesly příjmy o sedmdesát procent.

Zatímco fotbalové a hokejové soutěže v Česku se dočkaly obnovení po koronavirové přestávce už 7. listopadu, další kolektivní sporty výjimku stále nemají. Kromě volejbalové a basketbalové ligy usilují o spuštění nejvyšších soutěží mužů a žen také v házené. Pokud by nezačaly ještě letos, klubům hrozí nedokončení sezóny a porušení smluv se sponzory. Týmy proto chtějí začít hrát i navzdory drahému testování na covid-19. O restartu rozhodne hlavní hygienička Jarmila Rážová.

GLOSA: „Další zpřísnění restrikcí týden až dva nepřijde,“ sliboval ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) 17. října. O čtyři dny později vyhlásil celostátní lockdown. Opatření jsou nepřehledná a mění se ze dne na den, ministři navíc volí pro debaty místo Úřadu vlády sociální síť Twitter. Nepovedená komunikace připomíná trapný český sitcom. Už chybí jen cedule, které publiku ukazují, kdy se má smát a tleskat. Při pohledu na chaotickou komunikaci je nám ale spíše do pláče.

Má za sebou desítky teoretických zkoušek a stovky hodin v letadle. Martin Suchý (20) si už od patnácti let šel za svým dětským snem stát se pilotem dopravního letadla. Poslední fázi náročných testů, po kterých už by mohl být zaměstnán jako kopilot, složil v březnu. Jenže plány mu překazila pandemie koronaviru. „Nezbývá mi než doufat, že se letecké společnosti z krize vzpamatují,“ říká.

Komentář: Prázdný stadion, atmosféra na bodu mrazu a statisícové finanční ztráty za zápas. Touto noční můrou si momentálně procházejí profesionální sportovní kluby v Česku. Od zavedení nových restrikcí 24. září mohla do hlediště stále alespoň tisícovka fanoušků, od pondělí 5. října už ale ani jeden. A může být ještě hůř. Zápasy nejvyšší fotbalové nebo hokejové soutěže ve většině případů nelze sledovat zdarma, ať už v televizi nebo přes internet. Pro koho se tedy nyní hraje? Pro co nejmenší finanční ztráty. Sport je v pasti obrovského byznysu, který nelze jen tak bez krutých následků přerušit nebo zastavit.

Jeho hlas se nese rozhlasovým éterem už téměř třicet let. Hned po studiu žurnalistiky zamířil moderátor Jan Kovařík (51) do Českého rozhlasu. Poté si krátce vyzkoušel práci před kamerou v České televizi, kde byl například u počátku ranního Studia 6. Do rozhlasu se vrátil a dodnes moderuje pořady na Dvojce. Na přednášce na Vyšší odborné škole publicistiky vyprávěl o svých začátcích v médiích a předával studentům rady z praxe. Závěrem s nimi podebatoval o politice a současném stavu veřejnoprávních médií.

Plošná opatření kvůli pandemii koronaviru se vracejí a denní přírůstek nakažených v Česku stoupá, ale hokej se hraje, i když před značně omezeným počtem diváků. Zimní stadiony představují velké riziko přenosu nákazy, kluby však fanoušky potřebují i kvůli příjmu ze vstupného.

Pandemie koronaviru zkomplikovala život mnoha podnikatelům. O statisíce přišli i majitelé únikových her. Jejich místnosti plné úkolů, které musí hráči za limitovaný čas vyřešit, aby se dostali ven, zůstaly zavřené dva měsíce. S rozvolňováním opatření se únikové hry vrací. Informace, kdy a za jakých podmínek mohou znovu otevřít, však museli jejich majitelé složitě zjišťovat. Každý úřad totiž tvrdil něco jiného.