Archiv autora: Andrea Rychlíková

Když jsem si zavazovala tkaničky od běžeckých bot, samotnou mne překvapilo, že necítím nechuť, ale nadšení. Hlava neměla problém přimět tělo vstát z gauče a šla jsem do toho. Na prvním tréninku jsem uběhla tři kilometry za dvacet minut. K bytu jsem se skoro doplazila, ale to nejhorší přišlo druhý den. Vstát ráno z postele neuvěřitelně bolelo, stejně jako každý krok během dne. Přesto jsem šla večer běhat znovu.

O víkendu jsem vyšla tři patra k bytu a málem umřela. Bylo mi do breku, kam jsem proboha dala svoji fyzičku? Seděla jsem u kamaráda v obýváku a dlouho čekala, než popadnu dech. To si říkáš sportovkyně, dobíral si mě. Chtěla jsem mu jedovatou poznámku oplatit, ale v tu chvíli jsem si všimla medailí ze Spartan Race a napadlo mě ho zaskočit jinak, závod si zaběhnu taky.