Egypt rok poté: násilí na fotbale a nejasná politická situace
Z celého Arabského jara, které před rokem zasáhlo severní část „černého kontinentu“ byly mediálně nejsledovanější situace v Libyi a Egyptě. Záběry smrti libyjského vůdce Muammara Kaddáfího obletěly v říjnu loňského roku celý svět. V Egyptě se pak situace mohla zdát klidnější, když již v únoru 2011 z prezidentského postu odstoupil Husní Mubarak. Místo toho, aby rok po jeho demisi šla tato severoafrická země vstříc lepším zítřkům, přetrvává v ní násilí a chaos.
Bývalý egyptský prezident Husní Mubarak. Zdroj: wikimedia.org
Egyptští ultras hlasem ulice
Nejčerstvějším příkladem nelepšící se situace je smutná událost z prvního února tohoto roku. Po utkání tamní fotbalové ligy ve městě Port Saíd propukla na stadionu vlna násilí, která si vyžádala 74 obětí, dalších více než dvě stě lidí bylo zraněno. Horší masakry se v historii udály jen na pěti fotbalových stadionech.
V Port Saídu se nejednalo o obyčejné běsy fotbalových fanoušků. V Egyptě je tato skupina lidí více spojena s celospolečenským děním. „Káhirští ultras týmu Al Ahly SC byli hlavními hybateli dění během revoluce a vždy se vyznačovali odporem vůči autoritám, jak proti Britům tak i Mubarakovi a jeho bezpečnostním silám,“ vysvětluje šéfredaktor webu afrikaonline.cz Jaromír Němec, který se děním v Egyptě detailně zabývá.
A právě tým Al Ahly hrál v inkriminovaném zápase. Ultras domácího Al Masrí údajně slibovali útoky již před zápasem. Nabízí se sice domněnka, že atak měl politický podtext, to ale vylučuje fakt, že egyptské ultras spojuje odpor k represivním složkám. Spekulace o tom, že policie a ozbrojené složky nezasáhly na stadionu úmyslně, jsou pak podle Němce nesmyslné. „Hledání viníka jinde, než u příznivců Al Masrí je alibismus a populismus nejhrubšího zrna. Neselhala ani tak policie, jako diskuse o kontrole zápasů egyptské ligy.“
Že tyto diskuse nenastávají, není až tolik překvapivé. Ultras egyptských klubů patří k jakýmsi zástupcům lidu a v očích obyčejných občanů zůstávají „hrdiny“ loňské revoluce. Dalším vodítkem pro domněnku, že ultras jsou „hlasem“ lidu, může být složení této skupiny. Rozhodně nejde jen o sociálně slabší. „Bezpečnostní síly Egypta hovořily a hovoří o ultras jako o neloajální, méně vzdělané a často nezaměstnané mládeži, což není zcela pravda. Důležitou složku ultras tvoří i studenti a obyčejní lidé,“ potvrzuje Němec. Radikální postoj těchto skupin proti vládnoucím složkám je další komplikací „nového“ Egypta.
Směřování země je nejasné
Celé neštěstí pak vygradovalo dva dny po masakru v Port Saídu . Demonstrace proti nečinnosti policistů byla rozehnána střelbou, tři lidé zemřeli. I to dokazuje, spolu s častými pouličními protesty, že světlejší zítřky jsou v Egyptě v nedohlednu. Změnu k lepšímu zatím nepřinesly ani lednové volby. Výhra islamistických stran Muslimské bratrstvo a Núr (světlo) situaci ještě více zamotává.
Strana Muslimské bratrstvo totiž byla armádními složkami ještě v minulém roce zakázána, dnes armádu podporuje. „Pro Evropana je situace nepřehledná. V ulicích protestují studenti a liberálové, kteří chtějí okamžitou civilní vládu. Proti nim stojí podporovatelé islamistických stran se svým heslem Lid a armáda je jedna ruka,“ popisuje nepřehlednou situaci Němec. Ta je o to více nepochopitelná, že islamistické strany vždy proti armádě vystupovali a armádní představitelé je navíc za Mubarakovi vlády odsunuli mimo zákon.
Němec je také znepokojen představou, jakým směrem se tato země bude dále vyvíjet. „ Osobně se toho dost obávám, zvláště když člověk vidí, jak vládnoucí elita k poslednímu dění zaujímá fantasmagorické postoje a konspirační teorie, místo konkrétních činů,“ říká Němec v reakci na poslední události. Největšími potížemi Egypta, které bude muset formující se vláda zvládnout, jsou ekonomické problémy a nezaměstnanost. Ta je problémem především mezi mladými lidmi. Nejvíce zasažená je pak skupina lidí mezi 18 až 29 lety, která tvoří více jak 50% pracovní síly v zemi jak uvadí portál businessinfo.cz.