Každé taneční „dřevo“ jednou změkne
Je tancování podle vás spíše umění, nebo sport?
Tohle je hodně složitá a obsáhlá otázka. Není to nějak rozlišeno. Ale jsou druhy tance, které lze pokládat spíše za sport, a na druhé straně jsou odvětví, na které je pohlíženo více umělecky. Ale podle mě to spadá do obou směrů.
Přeci jen cítíte mezi tím nějaký zásadní rozdíl?
Myslím si, že tanec by se dal považovat za sport především přípravou. At´ už na soutěže, či na taneční vystoupení nebo představení. Protože nároky, které klademe na výkon tanečníků, jsou srovnatelné jako u každého jiného sportu. Umělecká stránka je potom samotné vystoupení.
Jaké jsou rozdíly mezi přípravou choreografie na představení a soutěž?
Samozřejmě je to diametrálně odlišné. Když trénujete na soutěž, pracujete většinou s neprofesionály, respektive se začátečníky, či pokročilejšími tanečníky, kteří to mají jako koníček. A soutěž je pro ně motivací. Takže taneční prvky a nápady se musí odrážet nejen od jejich úrovně, ale také v tom, že se řídíte určitými pravidly.
A jak je to s přípravou na show?
Tam se ve většině případů spolupracuje s profíky. Práce jde mnohem rychleji od ruky, nápady dáváte společně dohromady na základě svých předchozích zkušeností. I tréninků je podstatně méně a ve výsledné show si můžete vymyslet, co chcete, pokud to ovšem koresponduje s klientovými, nebo finančními možnostmi.
Zaznamenáváte ve skupině rivalitu mezi tanečníky?
Ano, to je naprosto běžný jev. A není to jen v rámci taneční skupiny, dá se to aplikovat obecně na celou taneční scénu. Ale to je asi všude, ne? (smích)
Nemůže tahle řevnivost ve výsledku pokazit vystoupení?
Od toho jsou právě ti trenéři, kteří by tohle měli zvládnout zkorigovat. Každý dobrý kouč nedá dopustit, aby to zkazilo vystoupení a snaží se to okamžitě řešit. Protože jakmile se ten „potížista“ snaží více projevovat už na trénincích, radši ho postavíte ve formaci dozadu, či jej vůbec do programu nezařadíte.
A co vy? Tancujete raději ve skupině, nebo sólo?
Jasně, že sólo! (smích)
Proč?
Nejste závislí na ostatních, ani oni na vás. A pokud něco zkazíte, pak se můžete zlobit jen sám na sebe.
Když pracujete pro televizi nebo divadlo, nesvazuje vás to?
Nenazývala bych to svazováním. Vy do toho jdete už s tím, že oni chtějí od vás nějakou choreografii či show, najímají si vás proto. Spíše jde o schopnost improvizovat v závislosti na momentálních požadavcích. Vše může být za vteřinu úplně jinak. A to mě na tom baví. Je to vždy výzva. Potom máte obrovskou radost, když vše klapne a podaří se to.
Dá se tanec naučit, nebo na to musí mít člověk vlohy?
Lze si osvojit určité prvky, samozřejmě v rámci svých dispozic. Je to jako se vším. Dá se naučit, ale když má k tomu clověk talent, či vlohy, dostane se dál než ostatní.
Pracovala jste někdy s opravdovým „dřevem“?
Ano, a nejednou! Je to těžká práce, ale každé dřevo jednou změkne. Jen je k tomu zapotřebí mnohem delší a náročnější cesta.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Z karierního hlediska považuji za úspěch, kdy na posledním koncertu Kanye Westa mi sám rapper nabídl účast na americké tour jeho nového alba s Jay-Z. Turné se konalo, ale nakonec bez tanečníků. Avšak fakt, že si vybral zrovna mě, ještě s jednou výbornou slovenskou tanečnicí Lady Mel z celé té škály dvaceti tanečnic, mě velmi potěšil.
A z takového toho osobního hlediska považuji za úspěch to, když někoho přivedu k tanci, a po nějakém čase je vidět posun, úspěchy a radost z toho, co dělá! To mě naplňuje opravdu moc.
