Portrétní fotografka o photoshopu: Občas je to virtuální plastická chirurgie
Proč se zaměřujete zrovna na portréty?
Baví mě zachycovat emoce. Snažím se, aby z každé mé fotky něco vyzařovalo a hlavně aby to nebyla nuda. Navíc podle mě je nemožné, aby byl fotograf širokospektrální. Já si třeba myslím, že neumím fotit krajiny. Proto se zaměřuji na portréty. Navíc mě to baví, a když pak za mnou lidé přijdou s tím, že takový výsledek ani nečekali, je to úžasný pocit. Proto to také dělám.
Dnes se říká, že každý kdo má dobrý fot´ák, může být fotografem. Co si o tom myslíte?
Tohle je právě průser. Protože ve finále když se jich pak zeptáte, jestli ho umí nastavit, tak devadesát procent dotázaných řekne, že fotí na automat. Fot´ák je jen nástroj k tomu, aby ten snímek byl dobrý. Ale fotit se musí především hlavou.
Důležité je, aby si lidé během focení připadali sebejistí. Foto: Archiv Nicol Farell
Většinou pracujete s lidmi, kteří s pózováním nemají zkušenosti. Na fotkách ale vypadají sebejistě a uvolněně…
Pokouším se jim vysvětlit, že pokud se nebudou cítit dobře, tak to bude na fotkách vidět. Proto s nimi vše proberu a snažím se k nim přistupovat jako k profesionálům. Chci, aby to byl jejich den, takže je nalíčí vizážistka, která mi u focení i asistuje a kontroluje make-up, případně s něčím pomůže. Třeba na ženách je znát, že se jednou za čas nechají rády obskakovat. I to jim zvedne sebevědomí a na výsledných fotografiích je tohle vše vidět.
Nedělají to také závěrečné úpravy?
Samozřejmě. Každá fotka je potřebuje. Některá více, některá méně. Ale žádná dodatečná postprodukce vám sebevědomí nezařídí.
Je tedy těžké lidi přesvědčit aby se tak cítili?
A jak! Většina žen má strašně sražené sebevědomí. Třeba maminky, které během těhotenství přibraly, se na sebe nedokáží ani podívat do zrcadla. S tím se setkávám až příliš často. Právě proto se snažím, aby z nich na fotkách to sebevědomí vyzařovalo a aby tomu, že jsou krásné, samy uvěřily.
Přesto je postprodukce potřeba u každé fotky. Kolik vám tedy zabere času?
Někdy jen deset minut. Třeba u miminek, protože ta mají ještě krásnou a časem nepoznamenanou plet´ a nepotřebují téměř žádné úpravy. Jindy ale retušování trvá i hodinu. Záleží na tom, jestli lidé chtějí spíše přirozenou nebo upravenou fotku.
Není to pak až moc umělé, když na tom děláte tak dlouho?
Máte pravdu, že na jednu stranu je to oblbování reality, protože ti lidé třeba tak ve skutečnosti nevypadají. Občas je to tak trochu virtuální plastická chirurgie. Pokud se jim to tak ale líbí, je to správně. Dnes je každá fotka, kterou vidíte na ulici, billboardu nebo v magazínu upravená ve photoshopu. Navíc já se necítím jako umělecký fotograf, ale spíše ten komerční.
Proč jste se rozhodla jít právě touto cestou?
Kvůli lidem. Ráda vidím, že se jim mé fotky líbí a že z nich mají radost. Umělecká fotka je sice krásná věc, ale pokud nejste někdo jako Saudek, myslím, že je téměř nemožné se s ní v dnešní době uživit
Zmínila jste vizážisty. Takže nepracujete sama?
Ne. Dělají se mnou ještě tři vizážistky, které se na každém jednom focení střídají.
Jak dlouho takové focení trvá?
To je individuální. Navíc mně není jedno, jak to celé dopadne. Takže skončím až tehdy, když jsem spokojená jak já, tak lidi, kteří si mě najali.
Miminka nepotřebují téměř žádné úpravy. Foto: Archiv Nicol Farell
Pracujete radši venku nebo v ateliéru?
Rozhodně venku.
Proč?
Protože v ateliéru je to čistě jenom o tom člověku. Maximálně tam můžete změnit pozadí. Venku máte ale spoustu možností, které můžete vymýšlet a kombinovat. Také raději pracuji s denním světlem, které je přirozenější a stále se mění.
Co kolemjdoucí, pozorují vás během focení?
No jasně. Asi před rokem jsem s modelkou fotila na Staroměstském náměstí. Kolem šla skupina asi padesáti turistů z asijských zemí, kteří celou naši akci hlasitě komentovali, smáli se a pozorovali ji. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože mi brali modelku a chtěli se s ní fotit.
Pořád mluvíte o modelkách. Fotíte tedy jen ženy?
Fotím i muže, ale ne tak často.
Proč si myslíte, že muži nemají zájem o profesionální fotky?
Nemají tu potřebu. Podle mě je to tak nastavené odjakživa. Ženy se vždy chtěly líbit. Proč se malujeme a snažíme se vypadat hezky? No většinou kvůli chlapům. To je podle mě i ten hlavní důvod proč si mě ženy objednávají. Chtějí se líbit nejen sobě, ale třeba udělat radost manželovi. Většina mužů takovou potřebu nemá. Nebo alespoň ne v takové míře.
