Mnoho tváří lásky. Kniha Osm Radky Třeštíkové nepatří do laciné červené knihovny
Kolik druhů lásky a vášně dokáže vzbudit jedna žena v ostatních lidech? Spisovatelka Radka Třeštíková ve své nové knize Osm předvádí různé touhy, které mohou vést k jedné osudové ženě – hlavní hrdince Míše. At´ už se jedná o vášeň, vztah nejlepších kamarádek, nebo lásku dítěte ke své chůvě. Kniha Osm však díky spisovatelskému talentu autorky není lacinou červenou knihovnou, ale poutavým vyprávěním o tom, kam až je člověk schopen kvůli lásce a touze dojít. Autorka navíc v průběhu děje vtipně glosuje například sbírání lajků na sociálních sítích.
Román začíná téměř koncem příběhu, mladá Míša leží postřelená v nemocnici a neví se, kdo za činem stojí. I když první strany jako detektivka působí, jakmile se po úvodu vrátí linie příběhu na začátek, jde spíše o lovestory. Míša, která vyrůstala v dětském domově, žije zatím spokojeně se svým partnerem Honzou. Do jejich příběhu se začínají prolínat životy rodiny Milerových a dalších postav, které původně vypadají, že s hlavní hrdinkou nemají nic společného.
Vynikající práce s detaily
Toto proplétání osudů je pro Třeštíkovou typické, použila ho už ve svém předchozím románu Bábovky. Tento postup činí knihu poutavější, je potřeba být maximálně pozorný, pokud čtenář nechce, aby mu nějaká souvislost mezi postavami utekla. Děj však není těžké sledovat, Třeštíková píše jednoduchým stylem a umí perfektně vykreslit postavy. Během několika vět a citací je snadné si představit, jak hrdina vypadá, jak se cítí a přemýšlí.
K dokonalému vykreslení napomáhají i zdánlivě nepotřebné detaily. Během příběhu se stane Míša chůvou malé Medy Milerové. Ta, když Míšu po delším čase spatří, rozeběhne se k ní i přesto, že ji pod kotníkem řežou nové boty. Potřeba opět spatřit milovanou bytost je silnější než bolest. Podobné detaily dokážou přesně demonstrovat sílu touhy, kterou hlavní ženská hrdinka Míša rozpoutá během románu v mnoha postavách. Detektivní zápletku ve spletitém příběhu připomínají jen občasné vhledy do policejního pátrání po pachateli. Až téměř ke konci knihy začnou vyvstávat otázky: pokusil se Míšu zabít její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo někdo z Milerových?
Cizí jazyky brzdí pochopení
Jediný prvek, který spád knihy brzdí, je používání cizojazyčných citací bez překladu. Ačkoli není pro děj většinou důležité, co postavy ve francouzštině nebo španělštině říkají, minimálně poslední odstavec románu ve švédštině je pro děj stěžejní. Citace jsou sice autentické, ale zpomalují spád příběhu kvůli hledání ve slovníku nebo v překladači.
I přesto má však román Radky Třeštíkové veškeré aspekty pro to, aby se stal bestsellerem – stejně jako autorčina předchozí kniha Bábovky. Děj není předvídatelný, do poslední chvíle je těžké uhodnout, kdo pokus o vraždu spáchal. Čtenář se rozuzlení celého příběhu dozví v náznacích, pomocí typického proplétání situací a osudů. I to, proč je číslovka osm v názvu románu pro děj tak stěžejní.
