Ve vztahu se šéfem je nejdůležitější komunikace, říká brigádník
Pracovat v obchodě nebo třeba v hospodě s sebou nese odpovědnost. Zaměstnanci někdy musí podnik sami včas otevřít, nadřízený jim tedy musí věřit. Měl by ale být také připravený na situace, kdy pracovník náhle nemůže přijít do práce. „Rodiče mě jednou v noci vezli do nemocnice se zánětem slepého střeva. Hned kontaktovali moji šéfovou, ta ale reagovala až ráno a křičela na rodiče, že kvůli mně přišla o tržbu,“ tvrdí studentka Pavla Snopková, která pracovala v obchodu s potravinami.
Hostinský Karel Dlask razí názor, že není potřeba se zbytečně rozčilovat kvůli věcem, které nejdou změnit, což potvrzuje jeho brigádník Patrik Malý. „Šéf říká, že nejdůležitější je komunikace. A chápe, že nenadálé situace můžou nastat. Za to jsem vděčný a snažím se ho nezklamat,“ říká Malý.
Nevěří mladým lidem
Studenti bývají většinou za přivýdělek rádi. Potřebují příjem ke škole a někdy ho hledají i celé měsíce. Existují ale lidé, kteří práci „flákají“ a zaměstnavatele zklamou. Podle Šárky Hrubé, vedoucí v obchodu s potravinami, se v dnešní době nedá mladým lidem moc věřit. „Jedna holka mi před dvěma lety přinesla zfalšované potvrzení od lékaře,“ vzpomíná.
Dlask je na nepřítomnost pracovníka připravený. „S touhle komplikací musím počítat. Brigádník mi jednou volal, že nemůže otevřít, protože veze sestru do porodnice,“ vypráví Dlask. Nakonec hospodu otevřel sám, i když o hodinu později, ale podle svých slov z toho nedělal vědu.
Ne každý ale razí podobný přístup. Někteří přiznávají, že jim ještě nikdy podřízený nevypadl těsně před otevírací dobou. „Zavolají třeba večer, že jim není dobře, tak povolám jiného člověka. Ale kdyby mě ráno v šest hodin vzbudili s tím, že za dvacet minut nepřijdou do práce? Asi bych je vyrazila,“ má jasno Hrubá. Že by se zaměstnanci přihodila opravdu nenadálá situace, by podle ní byla velká náhoda.
