Sledování slev mám jako koníček, tvrdí studentka
Listování v letácích supermarketů a zkoumání výloh obchodů se stalo koníčkem také pro studentku Barboru Kovaříkovou. Nakupuje hodně ve slevách, a to téměř všechno – potraviny, kosmetiku, oblečení i nábytek. „Zlevněné zboží vyhledávám každý týden. Trochu to ale ztrácí smysl, protože jsem nakupováním ve slevách tak posedlá, že vždycky utratím peníze za spoustu zbytečností,“ přiznává studentka.
Vyhledávat slevy si navykla asi před třemi lety. Měsíčně nakonec utratí za oblečení přibližně 1500 korun, za potraviny 2000 korun. Nové oblečení podle svých slov nepotřebuje, ale nemůže si zkrátka pomoc. Cedule se slevami na ni působí jako magnet. Právě do butiků ji nalákají už desetiprocentní slevy. A pokud někde objeví stojan s tričky za přibližně 100 korun za kus, neváhá si jich koupit šest až osm.
Studentka si ale slevy podle svých slov ověřuje. „Neustálým sledováním zboží mám celkem přehled, co kolik stojí. Moc dobře pak poznám, kde obchodník skutečně zlevnil a kde blafuje,” tvrdí. Slevy se někdy jenom jako slevy tváří, ve skutečnosti může zboží stát ještě víc než předtím. Stačí dobře přelepit původní cenu nebo zkrátka v letáku lživě uvést, že věc dřív stála tolik a tolik.
Alkohol vede
Kovaříková netvrdí, že nikdy nekoupí nic, co není ve slevě, ale stává se jí to málokdy. Kromě oblečení uvítá také zlevněný alkohol. Stejné zboží preferuje i student Matěj Radkovský. „Na domácích akcích pijeme s kamarády Jägermeistera. Normálně stojí přes 400 korun, ve slevě ho koupím i pod tři stovky. Kupuju ho proto vždycky do zásoby,” vysvětluje.
Prodavačka Markéta Konečná ze supermarketu Billa tvrdí, že právě zlevněný alkohol kupují nejvíc mladí lidé. „Dražší lahve jako Fernet za 180 korun nebo různé whisky se za běžnou cenu skoro vůbec nekupují. Jakmile je ale sleva, při které cena klesne až ke stokoruně, mladí se pro alkohol jenom hrnou,” tvrdí Konečná.
Kovaříková i Radkovský tvrdí, že většinou porovnávají cenu jednoho zboží ve více obchodech. Kromě textilu a potravin sleduje například Kovaříková také kosmetiku. Ta jí v dnešní době přijde hodně předražená. „Zaplatit za řasenku 400 korun je pro mě nemyslitelné. Ale vím, že když ji koupím za 120 korun, tak bude pravděpodobně nekvalitní, o což nestojím,” tvrdí. Slevy na kosmetiku tedy sleduje opravdu bedlivě a za zmíněnou řasenku je ochotná dát maximálně 200 korun.
