Věřím ve schopnosti studentů, říká ředitel Vyšší odborné školy publicistiky Petr Uherka
Máte vůbec čas řešit festival, když je tolik jiné práce?
Teď už nemám. Poslední měsíc už pouze poslouchám reference zodpovědných kolegů, kteří mě informují o tom, jak se věci mají, ale jinak se do toho v této fázi aktivněji už zapojovat nemohu.
Jak prožíváte samotný festivalový den?
Do značné míry jako odpočinkový. Nemusím nic rozhodovat, o nic se starat a užívám si ho. Možná více než studenti a rozhodně více než pořádající tým. Bohužel letos hrozí, že se má účast na festivalu možná omezí pouze na videozdravici.
Jak to?
V tomto čase změn budu muset odjet na služební cestu do jižních Čech, kde se bude jednat mimo jiné o budoucnosti terciárního vzdělávání. To, co bude v textu zákona o vysokých školách, ovlivní i život naší školy. Velmi rád bych se zúčastnil alespoň vyvrcholení festivalu, ale jestli to bude možné, to v tuto chvíli ještě nevím.
Ředitelem VOŠP jste od roku 2008 a o rok později se festival poprvé pořádal mimo prostor školy. Měl jste na tom vy nějaký podíl?
Ano, podpořil jsem záměr pořádajícího týmu, aby festival vyšel za brány školy, do veřejného prostoru. Mělo to mnoho výhod, ale na druhou stranu jsme tím i něco obětovali. Něco, k čemu se třeba v příštích letech vrátíme.
Co by to přesně mělo být?
Chtěl bych, aby se festival uskutečňoval nejen mimo školu, ale také v ní. Původně se na festivalu Všemi směry prezentovaly nejlepší práce studentů za uplynulý rok. Přál bych si, abychom se k tomu v příštím roce nějak vrátili.
Znamená to, že budoucím pořadatelům festivalu bude představen nový rámec, spojený možností s propůjčení značky festivalu?
Hodně o tom uvažuji ve světle příprav letošního i předešlých ročníků. Jak lépe uspořádat tvůrčí kvas přípravy nového ročníku? Jak ještě zdůraznit dobrovolnický ethos práce na festivalu? Festival si přece děláme, děláte pro radost a pro čest, ne z povinnosti. Možná to, že vše má vzniknout v režii studentů není vždy úplně reálné. Možná na sebe studenti i pedagogové, kteří je podporují a vedou, berou příliš velké břímě.
Jaká je tedy Vaše představa ideálního festivalu?
Jsem přesvědčený, že pokud budeme soustředěně, nápaditě a vytrvale pracovat, mohli bychom se v budoucnu pozvolna porovnávat i s tak velkými a pozoruhodnými projekty, jako je třeba můj oblíbený FAMUfest.
Ten ale pořádají řádově starší, zkušenější a možná i sebevědomější lidé…
Ano, ale jejich sebevědomí může být především opřené o schopnosti, které člověk nejlépe získává, je-li pokorný a nebojí pracovitosti. Myslím, že si to studenti z přípravného týmu během příprav festivalu mnohokrát uvědomili.
Během příprav jistě nastalo mnoho krizových momentů. Co by se muselo stát, abyste přípravy festivalu ukončil, abyste přípravnému týmu odebral propůjčenou značku?
Kdybych jen dbal o všechna pravidla správného projektového řízení, pak bych musel již několikrát říci: „Kolegové, cením si vaší práce, ale takhle to dál nejde. Nasaďte vše, co umíte, věnujte se tomu neustále. Když jste si ho vzali na starost, festival musí dopadnout.“
Proč jste to neudělal?
Přesto, že to na mně v chvatu všedního dne občas není vidět, přes všechna úskalí věřím ve schopnosti našich studentů. Chci, aby si věci odpracovali, vybojovali a pak pocítili radost z dobrého díla a z překonaných překážek. Nic vás přece nezastaví, když máte naději…