Tátu jsem v šachu porazil v devíti letech, říká Václav Klaus junior
Je něco, co mají šachy a politika společného?
Šachy jsou hra, ve které jde o soustředění. Myslím, že to je věc, která mi v životě i v politice pomáhá a může souviset právě i s šachy.
Cítíte se být třeba i lepší politik právě díky šachům?
To asi ne. Jde hlavně o to soustředění. Partie vás naučí zvládat stres. Hlava vám běží na plné obrátky, tlak máte vysoko… Člověk díky tomu dokáže pracovat pod tlakem a v omezeném čase. Šachy mi to pomáhají zvládat. Kdo umí ovládnout stres, má výhodu. Kdo mu naopak podléhá, nemusí třeba tak dobře zvládnout vystoupení v televizní debatě.
Vy těch veřejných debat v poslední době zažíváte mnoho. Rozhodl jste v roce 2017 kandidovat. Proč chcete vstoupit do politiky?
Nelíbí se mi současný stav politiky v České republice. To, kam směřuje. Cítím také poměrně silnou podporu učitelů i lidí obecně, tak jsem se rozhodl, že budu kandidovat.
Máte v tom podporu i od vašeho otce?
To není otázka pro mě, to musíte zavolat jemu.
Pamatujete si mimochodem, kdy jste nad tátou – v šachu – poprvé vyhrál?
Asi v devíti letech. Pro mne byl samozřejmě úspěch – když takový špunt porazí dospělého.
Jak jste se k šachům vůbec dostal?
Učil mne to doma táta, hráli jsme ale i ve škole. Jako prvňáček jsem v tom byl docela úspěšný, takže mě hned lákali do klubů. Tak tím to asi začalo. Šachy byly dříve hodně protežované, za komunismu to byl skoro státní sport. Byl populární, protože jinak jste nic moc intelektuálního dělat nemohli.
Berete šachy jako oddech?
Když jdu s klukama na trénink a na volné partie, tak to samozřejmě oddech je, dáme si pak i to pivo. Když pak jdete hrát partii v soutěži, tak to jsou zhruba tři hodiny stresu, kdy mozek běží naplno. Ale šachový klub jsem zakládal už před dvaceti lety, roky jsem tam předseda a že bych se po těch letech nějak těšil, až začne ta šachová sezóna, to říct nemůžu. Ale jsem jako ten převozník v pohádce o Zlatovlásce a musím tu káru táhnout dál.
