Součástí přístupu novináře ke zdroji má být kritické myšlení, říká šéfeditor ČTK Vavrušák
Rozpravy o českých mediích pořádané Institutem komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se ve své březnové diskuzi zaměřily na důvěryhodnost zdrojů ve zpravodajství. Na toto téma hovořil šéfeditor České tiskové kanceláře (ČTK) Jan Vavrušák společně s redaktorem Českého rozhlasu a investigativním žurnalistou Jankem Kroupou a odborným asistentem Katedry mediálních studií IKSŽ FSV UK Vlastimilem Nečasem.
Jan Vavrušák zahájil diskuzi představením práce ČTK, která právě díky informacím od různých zdrojů slouží sama jako zdroj pro média. Přes počáteční obeznámení o historii ČTK se Vavrušák dostal až k tématu jak se pozná důvěryhodný zdroj. Pro ČTK je snadnější věřit informacím od někoho, s kým už v minulosti spolupracovala. Navíc redaktoři sledují, jaká osoba se vyjadřuje k danému tématu. „Když se vyjadřují aktivisté Greenpeace k ekologii, tak jsou samozřejmě důvěryhodní a relevantní. Nicméně stále je to zdroj, který je potřeba ověřit,“ řekl Vavrušák.
Investigativní žurnalista hledá důkazy
Ověřování bylo heslem, které během diskuze padlo mnohokrát. Vavrušák představil takzvané desatero ověřování, kterým by se měl novinář řídit, aby se chyb se zdroji dopouštěl co nejméně. Součástí zvyklostí je pravidlo, že nový zdroj je vždy neověřený a redaktor tak musí dané informace zkontrolovat, aby nedošlo k vypuštění drbů. „Základní přístup každého novináře má být kritické myšlení. Ptát se jestli je to, co mi člověk či instituce říká, vůbec možné,“ tvrdil Vavrušák. Upozornil také na to, že pomluva je trestný čin: „Novináře neomlouvá, že mu to někdo řekl.“ K tomuto tématu přispěl i Janek Kroupa, kterému se stalo, že odvysílal zprávu o špionovi, který se nechtěl do reportáže vyjádřit, takže pracoval jen s informacemi okolo něj. Až s odstupem let zjistil, že se situace odehrála jinak, a že napadl toho člověka neoprávněně: „Šel jsem za ním a omluvil jsem se mu. Chtěl jsem natočit pokračování té reportáže, kde bych to napravil. On to tehdy nechtěl, ale omluvu přijal.“
Samozřejmě každé odvětví novinářské práce má své postupy a pracuje se zdroji jinak. Kroupa vysvětlil, jak je to v investigativní žurnalistice: „Práce v redakci má na rozdíl od tiskové agentury trochu jiná pravidla. Pro nás v investigativní žurnalistice nemá zdroj takový význam jako v denním zpravodajství. My se vždycky snažíme najít navíc důkazy dané informace,“ vysvětluje Kroupa. Dodal, že informaci od relevantního zdroje nemůže stejně vydat dřív, než se pokusí nějakým způsobem získat doklady o její pravdivosti a podívat se na ni více do hloubky. Zároveň ale přiznává, že často v redakci denního zpravodajství nemají takové luxusní podmínky jako investigativní žurnalisté, kteří mohou pracovat na jedné věci třeba půl roku.
Spolehlivost je nejdůležitější
Právě časem se zabýval Vlastimil Nečas. Rozebral motto ČTK, které z ní – spolehlivost, rychlost, nezávislost. „Požadavek, aby zprávy byly rychlé, je velmi silný. Jde vůbec spojit spolehlivost a rychlost informací nebo je něco důležitější?,“ rozpoutal diskuzi Nečas. „Spolehlivost je víc než rychlost, nemůžete dávat sice rychlé informace, ale mylné. Na druhé straně to ale nemůže být argument pro zpožďování zpravodajského servisu,“ vysvětlil Vavrušák.
V rozpravě se řešilo i téma odposlechů jako zajímavý, ale na druhou stranu i nebezpečný zdroj. Vavrušák se domnívá, že by se každý publicista měl při získání odposlechů zamyslet, k čemu má daná nahrávka sloužit a jestli novinář není pouze něčí loutkou. Kroupa ale upozorňuje, že je naivní si myslet, že by novináři jen tak někdo odposlechy přinesl. Podle něj by se měly zveřejňovat věci trestné, ale také ty neetické, o kterých by se veřejně mělo vědět. Jako příklad dal kauzu Nagyová a Nečas: „Je správně, aby premiér byl ovládán svojí milenkou? To není trestná věc, ale já si myslím, že je to věc, které by se ve veřejném zájmu vědět měla.“
Rozpravy o českých médiích jsou pravidelné debaty o aktuálních nebo nadčasových témat z oblasti mediálního prostředí, která se konají vždy jednou měsíčně. Zájemci mohli například navštívit již diskuzi na téma Jsou česká média svobodná? či Mediální soudy, kde se řešilo, do jaké míry jsou soudní rozhodnutí ovlivněna médii.
