Novinařina je nejméně přitažlivé zaměstnání. Může za to stres a časová náročnost
Server CareerCast je americká internetová stránka shromažďující informace týkající se pracovních příležitostí ze všech novin, magazínů a televizních stanic z Kanady a Spojených států amerických. Mimo to již osmadvacet let sestavují redaktoři serveru žebříček těch nejzajímavějších a nejméně přitažlivých zaměstnaní. Z dvou set povolání se pro rok 2016 umístila na posledním místě profese novináře a to ne poprvé. Od roku 2013 se tak stalo již třikrát.
Podle novinářů je pro jejich povolání typická nekončící pracovní doba a velký stres. „Člověk často do poslední chvíle neví, jestli mu respondent potřebný do článku odpoví. To pak rostou nervy, když se něco musí udělat, ale nelze ty lidi sehnat,“ popisuje Benedikt Lederer (24), redaktor Pražského deníku. Dodává, že někdy má problém večer přestat na práci myslet a „vypnout“, protože ví, že další den bude z nějakého důvodu náročný.
Práce non-stop
Dalším problémem je pracovní doba, u které se novináři shodují, že její délka je každý den jiná a často se nedá předvídat. „Neznám novináře, kterému by nezasahovala jeho profese do soukromého života. Říká se, že redaktor má pracovní dobu dvacet čtyři hodin denně, protože slouží víkendy a uzávěrky jsou dlouho do noci,“ vysvětluje Armine Artouni (55), zaměstnankyně tiskového oddělení ministerstva zemědělství a bývalá editorka Mladé fronty Dnes. Podle doktorky filozofie a psycholožky práce Ivy Moravcové (48) je právě flexibilita novináře nejnáročnější dominantou jeho povolání. „Redaktoři musí být přítomni na tiskových konferencích, které začínají relativně brzy, ale dlouho do noci se zabývají psaním článků,“ popisuje.
Emoční stabilita je podle Moravcové také důležitým povahovým rysem. „Kolikrát může novináře něco naštvat, na rozhovor s osobností bude čekat třeba i šest hodin. Musí pak být ale příjemný, protože dávat někomu najevo, že čekal tak dlouho, se nesluší,“ vysvětluje.
Prudký pokles
Z dat je patrné, že se profese novináře za posledních několik let propadla. Například v roce 2009 byla na 140. místě tabulky z dvou set povolání. O poklesu úrovně novinařiny mluví i Artouni. „Díky tomu, že jsem teď na druhé straně, která poskytuje novinářům odpovědi na jejich otázky, vidím, že nám občas redaktoři pokládají dotazy, které se dají zjistit po třech kliknutích na Googlu. Přitom je to generace, která s internetem vyrůstá. Není to jako dřív, kdy novináři poctivě chodili do archivu s blokem a propiskou,“ říká Artouni. Dodává, že ji to vždy zaskočí, protože jako editorka pracovala s redaktory, kteří ve většině případů takoví nebyli.
Přes veškerá negativa, která profese obnáší je ale pro Lederera jeho práce zábavná. „Mám pestré povolání, něco mi to na oplátku dává,“ vysvětluje a podotýká, že se dostane na zajímavá místa a pozná nové lidi. „Člověk je v centru dění a může to sdělit ostatním,“ dodává Artouni.
