Na svůj původ jsem velmi hrdý, říká mulat žijící v Česku
Jaké bylo vaše dětství?
Z hlediska rasismu rozhodně perné. Situaci jsem začal vnímat zhruba ve čtyřech letech. Tehdy byl černoch o něco větší rarita, než je tomu dnes. Na základní škole jsem naštěstí narazil na třídu slušných dětí, takže si na mě všechny zvykly a braly mě takového, jaký jsem. U dětí z ostatních tříd to bylo jiné. Tam proběhly různé potyčky — především na tělocviku v zápalu boje. Když se učitel nedíval nebo si odběhl, poslouchal jsem ostré rasistické urážky typu „ty černá hubo“ a podobně.
Myslíte si, že někteří rodiče někdy nabádali své děti, aby si od vás držely odstup?
Je to možné, ale tyto informace se ke mně nedostaly. Nicméně rodiče nebo příbuzní mých bývalých přítelkyň a vlastně i té současné se jim snažili rozmluvit vztah se mnou. Naštěstí se jim to nikdy nepodařilo.
Jaké jsou vaše nejhorší vzpomínky v souvislosti s rasismem?
Na základní škole jsem chodil na softball, který hraji dodnes. Bál jsem se téměř každého tréninku, protože jsem se neuměl nijak bránit. Hodně chlapců z týmu se ke mně sice chovalo hezky, ale byli tam i tací, které bavilo urážet mě, a dost často to bylo přes čáru. Nejhorší bylo, když mi zezadu nasypali vápno do obličeje, abych byl bílý. Dnes už si ke mně nic nedovolí, protože ze mě mají respekt i díky mé tělesné stavbě.
Přemýšlel jste někdy o tom, jaké by to bylo být bělochem?
Maximálně jsem pomyslel na to, že bych byl o dost méně středem pozornosti a byl by to velký nezvyk.
Jak tedy vnímáte svůj původ?
Cítím se jako Čech, protože jsem zde prožil celý život. Jsem ale absolutně hrdý na to, že jsem mulat. Jsou chvíle, kdy cítím určitý tlak a obávám se rasistické odezvy. Například když jsem ve frontě v supermarketu, nefunguje mi platební karta a zdržuji netrpělivou frontu. To se pak setkávám s rasistickými urážkami.
Máte kvůli barvě pleti potíže, které běloši moc řešit nemusí?
Možná v práci. Dokud si tam nevytvořím určitou pozici na základě výkonu, tak mě jako mulata nebudou brát vážně. Nemůžu si dovolit polevit v pracovním tempu, protože pak budu první, koho vyhodí, což už se mi stalo.
Myslíte si tedy, že je dnes pro lidi v Česku stále důležitá barva pleti?
V České republice jsem stále středem pozornosti už jen kvůli tomu, jak vypadám, takže ano. Myslím si ale, že je to jen o zvyku a o uvědomění, že lidé se liší tím, co mají v hlavě a ne na povrchu.
