Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Na editaci je nejtěžší rozpoznat a vysvětlit chyby v článku

SERIÁL JAK PSÁT Editace je pro vydání článku klíčová. Autor je mnohdy tématem tak pohlcen, že text nemusí místy dávat smysl, není schopen vidět chyby a posoudit svou práci z pohledu čtenáře. Právě proto je téměř v každé redakci editor, který hledá nedostatky či nepřesnosti v textu a poskytuje novináři svůj vlastní pohled na věc.

Po napsání článku cesta za jeho publikací ještě nekončí. Většinou je nezbytné, aby si ho ještě někdo přečetl a vyslovil na něj svůj názor. Editor je prvním okem poučeného čtenáře, který si všímá, jestli text drží pohromadě a dává smysl i někomu jinému než autorovi. Vysvětluje, co v textu chybí nebo naopak přebývá, co je úplně špatně, kde nemůže být například citován anonymní zdroj a podobně.

„Editor má navíc možnost text obohatit o nové souvislosti a dodat mu další význam“, říká Ivan Lamper, editor týdeníku Respekt. Dodává, že také musí hlídat, aby nebyl článek jen souhrnem dat, které by nikdo nepochopil, ale aby to byl příběh, který bude dávat čtenáři smysl a přinese mu poučení nebo určitou katarzi.

Osvědčený tandem

Důležitost úlohy editora v redakci potvrzuje i Lenka Nezjebachová z časopisu Týden: „Novinář, byt´ sebelepší, nemůže s odstupem správně posoudit svůj text. Editor vidí, co autor ne.“ Podle ní dokáže dobrý editor hodně pomoci článku i několika drobnými zásahy, dramaturgií textu nebo návrhem na krácení, aby byl text svižnější. „Tandem autor-editor je základní tým v novinařině. Když je funkční a dobrý, pak je našlápnuto na lepší články, než jak je napíše novinář sám,“ míní Nezjebachová.

Rozpoznat, co přesně je na textu špatně a navíc být schopný vysvětlit svůj názor autorovi článku, je na editaci to hlavní, ale zároveň nejtěžší. „Že je text špatný nebo nudný pozná kde kdo. Ale jen tohle povědět nestačí, protože autor neví, jak přesně to napravit,“ říká Lamper. On sám se snaží do článku vůbec nezasahovat a jen říct svou reflexi – od úplných maličkostí až po celkový dojem z textu. Autor to pak přijme nebo nepřijme. Nikdo samozřejmě není rád, když se pod tlakem uzávěrky dozví, že je třeba celá jeho práce špatně.

Hlavní je důvěra

Přestože občas dochází k diskusím nad jednotlivými body editorovi reflexe, nakonec většinou novinář poznámky přijme a zapracuje. Autor zkrátka musí svému editorovi podle Lampera důvěřovat. Musí vědět, že editace probíhá proto, aby byla práce ještě lepší. „Když vám nevěří, tak je to stejné jako kdybyste nesli v náručí bezvládného, nebo někoho kdo vám klade odpor. Nikdy ho nikam nedonesete,“ popisuje Lamper.

I Nezjebachová občas s editorem o některých poznámkách diskutuje a výjimečně se s ním dostane i do konfliktu. „Pokud mám však pocit, že si editora mohu vážit, je šikovný a dělá dobře svou práci, pak jeho úpravy většinou ráda do textu zanesu,“ říká Nezjebachová.

Přes všechny poznámky a připomínky by editor neměl, pokud k tomu není závažný důvod, stylisticky měnit text. Každý má svůj vlastní styl psaní, a pokud by takto upravoval práce častěji, magazín by byl hodně monotónní. To souvisí s tím, že nesmí chtít autorovi ukrást článek a psát si místo něj svůj. „Úloha editora v médiu je velice svébytná profese. Všechny úspěchy jdou za autorem, a když se cokoli pokazí, tak na tom má on sám značný díl viny,“ uzavírá Lamper.


Eliška Bramborová
Eliška Bramborová
Studuje třetím rokem VOŠP, zaměření autorská žurnalistika. Pro web Generace20 píše především o domácích a lifestilových tématech. Zajímá se o jídlo, literaturu, historii nebo tanec.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.