Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

České novinařině chybí přesah za hranice, říká zakladatelka investigativního centra

Česká investigativní žurnalistika je podle novinářky Pavly Holcové na dobré úrovni, měla by se však více zabývat mezinárodním děním. I to je jeden z důvodů, proč Holcová před rokem a půl založila České centrum pro investigativní žurnalistiku, které spolupracuje s novináři a organizacemi v zahraničí. V současnosti se například zabývá vyváděním špinavých peněz z Ruska.

Jak jste se dostala k investigativní žurnalistice?
Když jsem pracovala pro Člověka v tísni, asi před sedmi lety nás spolu s investigativním novinářem Paulem Radu zadrželi na Kubě. Oficiální důvod zadržení nám nebyl nikdy sdělen. Jediné, co nám řekli, bylo, že „jsme se bavili s někým, s kým jsme se vůbec neměli bavit“. Strávili jsme tři dny v domácím vězení a měli jsme hodně času si povídat. A dostali jsme se k tomu, že Paulovi chybí někdo, kdo by pokrýval českou a slovenskou oblast. Že má hodně rozpracovaných kauz, ale většina skončí v černé díře, protože mu nikdo nemohl dodat výpisy z obchodního rejstříku nebo různé soudní spisy z Česka.

Pavla Holcová založila investigativní centrum v roce 2013.

Pavla Holcová založila investigativní centrum v roce 2013. Zdroj: Archiv Pavly Holcové

To vás vedlo k založení Českého centra pro investigativní žurnalistiku?
Spíše mi ten rozhovor vnukl myšlenku na projektovou žurnalistiku — tedy tu, co není závislá na konkrétním médiu, ale vymýšlí projekty jako mediální celky, zmapuje a rozklíčuje konkrétní problém do hloubky. Ale v Člověku v tísni jsem pak vydržela dalších pět let. Potom už jsem měla pocit, že ve staré práci si už přestávám rozšiřovat obzory a učit se nové věci, takže jsem se rozhodla, že odejdu. Ozvala jsem se Paulovi Radu, který založil Organized Crime and Corrupiton Reporting Project (OCCRP), což je mezinárodní organizace, která sdružuje investigativní centra z různých zemí. Domluvila jsem s ním spolupráci a tak vzniklo České centrum pro investigativní žurnalistiku.

Jak probíhá spolupráce s OCCRP?
Organizace OCCRP je financována z různých grantů a my si u ní můžeme podat návrh na určitý projekt. Popíšeme téma, které chceme zpracovat, řekneme, kolik potřebujeme času a peněz. Rozpočet bývá zhruba dva tisíce euro na jednu kauzu. Téma prochází schvalovacím procesem, kdy se nás šéfeditoři ptají, jaký má článek přesah, co víme určitě, pro co máme důkazy. V momentě, kdy je text hotový, prochází editacemi u OCCRP. Chtějí po nás dokázat tvrzení, která jsou použita. Když například někdo vlastní nemovitost, musíme dodat výpis z katastru. Potom článek čtou právníci a kontrolují, zda je text nenapadnutelný u soudu.

Která kauza pro vás byla největší?
Ta, na které zrovna teď pracujeme. Jmenuje se „Russian Laundromat“ a je o tom, jak z Ruska vysoce postavení lidé vyvádějí peníze a potom je různě po světě investují do nemovitostí. Je to obrovská kauza, protože mluvíme o miliardách dolarů. Má i český úhel, tak doufám, že ji co nevidět doděláme.

Jak jste na téma přišla?
Tohle konkrétně bylo na podmět ze zahraničí. Přes Moldávii začalo proudit tolik peněz z Ruska, že to bylo více než moldavský rozpočet.

Jak dlouho a s kolika lidmi na takovém případu pracujete?
Zmapovat celý tok peněz trvalo rok a v Česku na tomto tématu teprve začínáme pracovat, v týmu je nás pět.

Pavla Holcová

Pavla Holcová (33) vystudovala žurnalistiku a iberoamerikanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Šest roků pracovala pro Člověka v tísni, několik let byla vedoucí kubánské sekce. V lednu 2013 založila České centrum pro investigativní žurnalistiku. To za dobu svého fungování získalo ocenění pro investigativní novináře Global Shining Light za sérii článků, ve kterých byly zmapovány firmy a nemovitosti, které v Česku vlastní rodina ázerbájdžánského prezidenta. V současnosti Holcová pracuje jako projektová manažerka v neziskové organizaci Sourcefabric. Tam učí lidi, kteří potřebují vydávat noviny v problematických regionech jako je Kavkaz či Súdán, jak pracovat se softwarem

Kde sháníte spolupracovníky?
Často přes spřátelené novináře. Na různých projektech jsme spolupracovala například s Tomášem Němečkem, Davidem Klimešem, Jánem Kuciakem a ve správní radě sedí třeba Ondřej Kundra. Snažím se pracovat také se studenty. Nemám dopředu peníze na to, abych jim řekla, že za práci něco dostanou. Ale snažím se je nezneužívat (smích). Oni se na spolupráci s Centrem něco naučí. Například když se prokousávají obchodním rejstříkem, tak jim můžu poradit, když už jdou moc do detailů, co je důležité a co ne.

Jak je na tom podle vás investigativní žurnalistika v Česku?
Myslím, že dobře. Tady jsou dobří novináři, kteří jí rozumí.

Myslíte někoho konkrétně?
Obecně lidi z Respektu nebo Insideru, Motejlek. Také Lidovky, Mladá Fronta Dnes a Česká pozice jsou na dobré úrovni. Právě že jediné, co podle mě chybí, je ten přesah za hranice. Abychom se nezabývali pouze zdejším děním, ale posunuli se o úroveň výš a rozhlédli se, jak je vše napojené na okolní státy.

Našly by články s takovým přesahem v Česku svoje čtenáře?
Myslím, že ano. Jedno z úskalí investigativní žurnalistiky však je, že výsledné články jsou často suché a drahé. Novináři se dost často a oprávněně bojí, že by za ně mohli být souzení.

Jak se liší tuzemská investigativní novinařina od zahraniční?
Investigativní žurnalistika jako taková není pro média úplně výhodná. Aby platili někoho dva měsíce a on se zabýval jednou kauzou. Proto jsou v zahraničí centra často dotovaná od předplatitelů. Český čtenář však ještě není zvyklý na to, aby si platil za kvalitní obsah. To je asi největší rozdíl. Zpoplatněný je Insider nebo Motejlek, ale že by se do toho pustilo nějaké mainstreamové médium, to zatím ne. Proto si myslím, že lidé nejdříve musejí pochopit, že ani internetové zpravodajství nevzniká zadarmo a že pokud si chtějí číst svoje noviny a to, co je zajímá, měli by se naučit platit. Na rozdíl od zahraničí tady má navíc investigativní žurnalistika pro mnoho lidí přídech něčeho bulvárního nebo naopak něčeho ekonomického.

Proč myslíte, že bulvárního?
Uvedu příklad na Radovanu Krejčířovi. On samozřejmě patří do investigativní žurnalistiky. Ne však kvůli tomu, že se protahoval záchodovým okýnkem, když utíkal ze své vily nebo kvůli tomu, že má nemanželské dítě. Mělo by se řešit, jak je možné, že ovládl podsvětí jak u nás tak a v JAR. Jak je možné, že mu byl umožněn takový růst.

Jaké osobnostní vlastnosti by podle vás měl mít investigativní novinář?
Měl by se pořád rád učit. A měl by být pokor. Protože třeba hromada věcí, které rozpracujeme, nakonec nikam nevede.


Barbora Zpěváčková
Barbora Zpěváčková
Já a psaní patříme k sobě. I to je jeden z důvodů, proč studuji zaměření Autorská žurnalistika na Vyšší odborné škole publicistiky a píši pro Generaci20. Mým snem je pracovat v deníku či týdeníku. Mám ráda sport, cestování, knížky, dobré jídlo a kávu. Snažím se řídit výrokem Eleanor Rooseveltové: "Budocnost patří těm, kdo věří svým krásným snům."
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.